Robin má oddobrovolničeno opravdu hodně. Byl čtyři měsíce v Keni, pak na workcampu v Turecku, je zakladatelem Fotbalu pro rozvoj a v INEXu dokonce i řediteloval.

    Fotbal pro rozvoj (INEX-SDA)

    Mohl bys nám nastínit svou „dobrovolnickou cestu“?

    K INEXu jsem se dostal poměrně pozdě, až někdy v 25 letech. Vyjel jsem jako dobrovolník do Nairobi a tato zkušenost mě výrazně formovala profesně. Podílel jsem se v INEXu na rozjezdu projektu Fotbal pro rozvoj, pak jsem si na rok odskočil do Bosny pracovat pro United Nations Volunteers, a zrovna když jsem se vracel, INEX hledal ředitele, tak jsem to vzal jako výzvu. Čili můj příběh je hlavně ilustrace toho, co se někdy zmiňuje jako benefit dobrovolnictví – že vás vybaví určitými zkušenostmi a soft skills, které vám pomůžou v profesním životě. Zůstal jsem s INEXem zhruba 10 let, což by mě na začátku opravdu nenapadlo.

    Inicioval v tobě zahraniční workcampu větší občanskou aktivitu v České republice?

    Moje první zkušenost s INEXem nebyla přes workcamp, ale program GLEN. Na workcamp jsem vyjel až později. Čtyři měsíce na GLENu ve východní Africe pro mě byly hodně objevné a zásadní, o rok později jsem svou zkušenost sepsal do popularizační knihy Jak se hraje fotbal v Africe a navíc se objevila možnost, jak pracovat s fotbalem v širším společenském měřítku projektově. Čili se mi otevřely dveře v neziskovém sektoru a já do nich ochotně a s radostí vstoupil.

    Zároveň u mě občanská aktivita nezačala až s INEXem – jako student jsem se podílel ještě předtím na občanské Iniciativě proti válce v Iráku. To byl samozřejmě hodně jiný typ aktivity, než dělá INEX, ale zároveň to naplňovalo všechny základní atributy dobrovolnictví a občanského angažmá.

    Máš zkušenosti s krátkodobým i dlouhodobým dobrovolnictvím. Myslíš, že platí přímá úměra „čím delší projekt, tím větší dopad“?

    Asi je dobré nejdřív vyjasnit, jestli tím myslíme dopad na komunitu nebo situaci v daném místě (třeba v nairobských slumech v mém případě), nebo dopad na mě jako tehdy mladého dobrovolníka-studenta, který se toho díky projektu hrozně moc naučil. Myslím, že v obou případech obecně platí, že delší projekt má větší šanci mít hlubší a dlouhodobější dopad – jak na dané místo, tak na dobrovolníka, který se učí novým věcem. Platí to ale jen zhruba a ne stoprocentně – znám i roční dobrovolnické projekty, které za moc nestály a mohou být ztrátou času.

    Co kupříkladu považuješ za výsledek své dobrovolnické činnosti? Buď, prosím, konkrétní.

    Je to hrozně individuální – když jsem byl na workcampu v Turecku, pomohli jsme dát za pár týdnů do kupy školní zahradu v prázdinové přestávce. Když jsem pracoval pár měsíců v nairobské organizaci MYSA, rozjeli jsme v místě komunitní časopis Sema, zorganizovali jsme pár fotbalových turnajů ve slumech, ale zároveň jsme položili základ pro dlouhodobou spolupráci mezi nairobskou MYSA a pražským INEXem – z ní vyrostl projekt Fotbal pro rozvoj, který už 15 let v Česku propaguje jinou, společenskou a vzdělávací dimenzi fotbalu a který má za sebou spoustu práce i úspěchů v neformálním vzdělávání mladých lidí.

    INEX má ve své vizi následující: „Věříme, že dobrovolnictví a spolupráce na lokální i globální úrovni je cestou ke vzájemnému porozumění a nenásilí.“ Dovedeš si vybavit…

    Dočíst si rpzhovor s Robinem Ujfalušim můžete zde:
    https://www.inexsda.cz/novinky/storiesofchange/ctyri-mesice-ve-vychodni-africe-pro-me-byly-objevne/
    www.inexsda.cz