Nepřetopené interiéry jsou nejen zdravější – třeba i tím, že v nich nebývá příliš nízká relativní vlhkost – ale samozřejmě znamenají o hodně nižší výdaje za topení.

    Koncem roku 2021 se začalo stále více mluvit o energetické krizi a „energetické chudobě“. Tedy o velkém vzrůstu ceny elektřiny a fosilního plynu (eufemisticky „zemního“, anglicky dokonce „natural“). O vzrůstu, který může přivést (nebo už přivedl) leckoho z bohatství do chudoby a mnoho jiných z chudoby do bídy. Ti, co se propadli do bídy, nejen že nežijí v hojnosti, ale už pro ně nejsou dostupné některé věci či služby, bez nichž nelze důstojně žít.

    Největší část spotřeby fosilního plynu (metanu), někde i elektřiny, připadá na vytápění budov v chladném období. Kolik se přitom spotřebuje, to závisí na kvalitě budov a způsobu jejich užívání. A v tom „způsobu užívání“ jde hlavně o to, jak vysoké teploty se v interiérech v zimě udržují. Únik tepla z nich ven je totiž úměrný rozdílu teploty uvnitř a venku.

    V dobách před etážovým nebo ústředním topením, fungujícím bezpracně, bývaly zimní interiérové teploty mnohem nižší než dnes. A to i v obývaných místnostech, natož v ostatních, tradičně nevytápěných. Leckde se denně topilo jen v kuchyni, kde byl sporák na pevná paliva. A také se teploty dost měnily jak během dne, tak i během roku. Ukazuje se, že to asi bylo velmi prospěšné nejen pro zdraví, ale i pro komfort…

    …Dobrá zpráva je, že nové výzkumy ukazují, že „zázračná“ adaptace na chlad se může vyvinout poměrně rychle, stačí pobývat řadu hodin denně v teplotách kolem 17 °C…

    Celý článek Jana Hollana si můžete přečíst ve 4. čísle časopisu Veronica (2022):

    http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=2675