Nedávno jsem se ptala dcery, co by si přála k svátku. Její odpověď mne zaskočila: „Pastelky, ale aby malovaly!“
„Pastelkami se přeci maluje, tak proč to říká?“ prolétlo mi hlavou. Jenže pak jsem si vzpomněla na pastelky, které dostala před časem od babičky – byly krásné, lesklé, vypadaly mnohem lépe, než „obyčejné“ pastelky, dokonce voněly, ale nemalovaly. Tedy malovaly, ale jen trošku – slabě, takřka neviditelně, rozhodně s nimi žádné z mých dětí obrázek nenamalovalo. Ani jeden jediný!
Zdá se mi to, nebo je to skutečně tak, že v poslední době je spousta hraček jen jako. Skládačky, které nejdou složit, mrkací panny, které nemrkají, plastelína, ze které neuděláš ani hada…
Od září 2007 je environmentální výchova na školách povinná. Je to úspěch, nebo ne? Nejdříve jsem si myslela, že ano a velký! Později jsem začala pochybovat. Jak to souvisí s pastelkami?
To si můžete dočíst v článku
https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/katerina-jancarikova-pastelky-ale-aby-malovaly
