Spontánní rozhodnutí vedlo k tomu, že Milan na konci září 2021 odjel přes Evropský sbor solidarity do Polské Vraclavi. Teď je skoro v půlce projektu, jak to celé začalo a jaké to pro něj je?

    Rozhodnutí vzít nenadálou příležitost v podobě několika měsíčního pobytu v zahraničí za pačesy, bylo moje nejrychlejší a nejpevnější, na které si kdy vzpomínám. Od přírody jsem člověk přemýšlivý a již více jak rok před koncem studia na vysoké škole jsem promýšlel své následující kroky, které se, jak to už někdy bývá, vydaly zcela jiným směrem.

    Vše změnil krátký rozhovor s mým školitelem na závěrečnou práci a já jsem se tak ze dne na den rozhodl, že bude vše jinak, než bylo v plánu. Ještě před několika dny byly pro mě budoucí zahraniční dobrovolnické zážitky již jen sporadickou možností a účast na ročním projektu pouze nevyužitou příležitostí. I přesto, že jsem se zúčastnil několika workcampů, ve skrytu duše jsem litoval nevyužité šance pobýt v některé zahraniční zemi delší dobu. Vše nakonec dopadlo tak, že odhodlání vyjet do zahraničí, přebilo všechny, nejen mé pochybnosti, a úspěšně jsem se přihlásil na devítiměsíční projekt v polské Vratislavi.

    Motivace je základ všeho.

    Důvodů podporujících zmíněné odhodlání bylo hned několik. Už od mala jsem orientovaný na přírodu a pragmaticky jsem již od střední školy zvolil za své studijní zaměření přírodní vědy. Teprve na konci téměř dvacetileté studijní cesty jsem si začal uvědomovat, že nacházím ve svém studiu smysl a vím, že propojení přírody s člověkem a vzděláváním je to pravé ořechové. K této studijní motivaci a životní orientaci mi velmi napomohly dobrovolnické projekty, které účastníkovi otevřou dveře do duší spousty lidí a zároveň napomohou k poznání různorodého světa, který čeká za humny našeho každodenního života.

    Možná trochu předběhnu, ale na příjezdovém školení k polskému projektu, řekla jedna polská kolegyně, že „teprve po několika letech života v Německu poznala, co to znamená být Polkou a jaká je ve skutečnosti polská společnost“. S touto myšlenkou soucítím tak pevně, že ji považuji za svoji další významnou motivaci.

    K účasti na projektu Evropského sboru solidarity (ESC) mě přivedly také daleko praktičtější důvody, jako je zlepšení komunikačních dovedností nebo získání pracovních zkušeností a návyků. Devět měsíců v zahraničí mi navíc dává mnoho času, přemýšlet o spoustě věcí, zpomalit a nalézt více času pro sebe, kterého v hektických studijních letech zas až tolik nebylo. I když jsem se nevydal do míst, kde zuří válka nebo podobné neduhy, které způsobují přímé ohrožení a újmy na zdraví lidí nebo přírody, mojí důležitou motivací je touha pomoci lidem, kteří po ní možná na první pohled nevolají, ale zároveň ji potřebují stejně jako jiní.

    Vybíráš, vybereš, pojedeš!

    Dost však bylo motivace. Určitě hádáte, jak samotný projekt vypadá a co je jeho náplní. ESC ve Vratislavi nebylo mojí první volbou. Pokukoval jsem po různých projektech a hledal zejména ty, ve kterých bych se dostal do přímé interakce s lidmi, která bude také hlavní náplní mé práce. Volba logicky padla, i pro potenciální pracovní zkušenosti, na školství a organizace zabývající se neformálním vzděláváním. Druhou volbou bylo angažování se v oblasti sociálních služeb a péče. Jako rodilého východočecha mě nakonec osud zavál jen kousek přes krkonošské kopce do města na Odře. Na samotném projektu mě zaujala zejména ona zmíněná praktická náplň v podobě účasti na výuce angličtiny a dalších předmětů, pomoc při školních výletech a při dalších činnostech ve škole. Polská Diakonie jako moje potenciální hostitelská organizace se mi zdála jako zkušený a spolehlivý partner. Online pohovory proběhly v přátelském duchu a já jsem se mohl na konci září roku 2021 vydat konečně na sever.

    A jak to vypadá ve škole?

    Po týdenním příjezdovém setkání jsem začal pomalu poznávat prostředí školy, která v plném znění nese název Ewangelickie Centrum Diakonii i Edukacji Im. ks. Marcina Lutra. V krásném historickém areálu se nachází hned několik budov s rozdílnými obory a stupni vzdělávání žáků. V samotné instituci jsme celkem tři dobrovolníci. Každý sice působíme v jiné škole, ale zároveň máme během dne možnost potkat se a zhodnotit současný den…

    Zážitky Milana Hofmana v Polsku si můžeš dočíst na stránkách INEX-SDA:

    Milana zavál osud na 9 měsíců do Polska