Ahoj, jsem Verča a v tomto článku bych vám ráda povyprávěla, jak proběhl můj rok, který jsem strávila jako dobrovolnice Evropského sboru solidarity v domově pro lidi s postižením ve francouzském kraji Champagne.

    Už odmalička miluju cestování a cizí jazyky, takže jsem před asi sedmi lety začala jezdit na workcampy přes INEX. A právě na jednom víkendovém školení INEXu jsem se poprvé dozvěděla o možnosti jet na delší dobu do zahraničí jako dobrovolník přes Evropský sbor solidarity. V té době jsem měla za sebou už dva semestry ve Francii přes Erasmus+ a dva měsíce práce ve Stockholmu.

    Přes léto jsem zařídila, co bylo potřeba, a prvního září vyrazila autobusem do Francie. V té době už jsem byla v kontaktu s druhou dobrovolnicí Sophií z Německa. Každá jsme dostala svůj byt přímo v domově, kde jsme pracovaly. Měly jsme tam všechno, co jsme potřebovaly, a k tomu navíc obrovskou společnou terasu.

    V domově bydlelo asi čtyřicet klientů, všichni na vozíku a většina z nich měla i mentální postižení. Zezačátku byl kontakt s některými trochu šok, i když už asi šest let jezdím na tábory pro děti i dospělé s postižením. Někteří na tom byli zdravotně hodně špatně…

    Zážitky Veroniky Clausové si dočtěte na webu INEX-SDA:

    Můj rok ve Francii