Charles Nix má 22 let a bydlí v partnerském městě Owensboro v Kentucky. V roce 2004 se s námi poprvé setkal na táboře Roy Manchester při naší výpravě do USA. O dva roky později byl členem jejich skautské výpravy do České republiky. Byl s námi týden na táboře Slezská Harta, týden pobýval v rodině a cestoval s námi po památkách střední Moravy. Tato skupina skautů z Owensboro a okolí pracovala také jeden den na Staré Vodě.
Charles je velkým milovníkem života amerických indiánů, vyprávěl nám o jejich životě, ukazoval součásti jejich výstroje, které si sám vyráběl.
Myslím si
Studenti třetího ročníku Střední školy managementu a práva v Karviné odpovídali na otázky, týkající se předsudků vůči romské komunitě. Mezi dotázanými byli studenti romského etnika i neromské majority. Z jejich odpovědí vyplynulo, že předsudky vůči Romům pramení již z historie. Příčinu vidí v jinakostech – v jiné mentalitě, jiných způsobech výchovy, v jiném způsobu života, ze vlastní uzavřenosti. Tak odpovídali ve většině neromští studenti. Obdobně však svůj názor vyslovili i romští studenti. Mají za to, že předsudky pramení především z chování Romů, které majoritní většina českých obyvatel nepochopí. Ostatní „neromové“ si neuvědomují, že jiné chování romských obyvatel pramení již z odlišné výchovy dětí v romských rodinách, z nevzdělanosti romských obyvatel a u některých také z jejich negramotnosti.
Jedno z mých oblíbených přísloví je ,,Všechno má svůj čas‘‘. A díky bohu jsem poznala, že můj čas nadešel v prvním ročníku, při volbě zástupce do studentské rady. Aktivně jsem se o tento post ucházela a naštěstí jsem byla i zvolena. Někteří spolužáci nedokázali pochopit, jak mě může bavit zůstávat po vyučování ve škole a řešit nesmyslnosti, jako je nedostatek toaletních papírů na záchodech, chybějící zrcadla a nepořádek pod lavicemi.
Po pár měsících ve studentské radě přišla pozvánka na první slavnostní zasedání Parlamentu dětí a mládeže města Ostravy. Ne příliš překvapivě jsem byla jediná, kdo na toto zasedání šel zcela dobrovolně. S trochou píle se nebyl problém za nějaký čas dostat z místa člena na pozici místopředsedy a zároveň předsedy zahraniční komise.
Sobota jako každá jiná?
Kamarádka Míša chodí běhat už nějakou dobu, a ne jen tak, ale s cílem „zaběhnout si půlmaraton“. Pro mě – sportovce spíše rekreačního, vyžívajícího se spíše v běhu na krátké tratě – nuceného běhu na tramvaj či autobus – něco nepředstavitelného. Na svou obranu musím podotknout, že už na základní škole mi stovka šla lépe než vytrvalostní běh a skončila jsem většinou v první pětce:-)
Prožívala jsem toto její nadšení od chvíle…
Nejsem člověk, který by se účastnil kdejakých demonstrací. Naposledy jsem chodil cinkat klíči na Václavské náměstí na sklonku minulého režimu. I když moje víra v současné demokratické zřízení není bezmezná, říkám si, že zásadní věci za nás vyřeší námi zvolení politici. A my se raději věnujme každý svým záležitostem. Jenomže politici a státní instituce mohou za určitých okolností selhat… Pak je třeba znovu osobní angažovanosti, stejně jako kdysi.
10. března 2009 uplyne 50 let od krvavého potlačení Tibetského povstání armádou Čínské lidové republiky a odchodu tibetského duchovního a politického vůdce dalajlamy do indického exilu. Při této příležitosti například plzeňští skauti vyvěsí tibetskou vlajku v oknech Okresní rady Junáka Plzeň-město na Americké 29. Připojí se tak k akci, která je protestem proti padesátileté kulturní genocidě v Tibetu a zároveň upozorněním na potřebu většího důrazu na lidská práva po celém světě.
Český Ježíšek, který od nepaměti nosí dětem dárky, je v ohrožení. S tímto vzkazem vyrazilo několik desítek studentů vysokých škol z celé České republiky do boje za záchranu tradiční postavy nosící dětem dárky, Ježíška. Toho z českého trhu a hlavně z povědomí vytlačuje americký Santa Claus. Petice s názvem Zachraňte Ježíška tak chce ukázat, že lidem nejsou lhostejné české tradice a zvyky.
„Odmítáme, že by nám kdy nosil dárky červený americký tlouštík a tímto způsobem chceme vyzvat českou společnost a její představitele, aby nepodléhali vlivům ze západu,“ přibližuje smysl celého projektu student multimediálních komunikací Adam Dušek, autor petice Zachraňte Ježíška.
Na Celorepublikové velké výměně zkušeností (CVVZ) v Přerově, kde jsem jako každým rokem lektoroval, jsem měl zajímavý rozhovor, který mě přinutil napsat tuto úvahu. Blíží se konec roku, a tak bilancujeme. A uzavíráme financování našich neziskovek. Mimoto píšeme všichni projekty a snažíme se „urvat“ z toho stále malého měšce peněz pro neziskovou činnost maximum pro své plány a vize. Většinou totiž právě tento faktor rozhoduje o naších budoucích aktivitách. Ano, vedle členských příspěvků či dotací často největší část našeho financování pochází z grantů. Mnoho neziskovek spojuje s udělením či neudělením grantu svou budoucnost. Otázka je nasnadě – je to tak dobře?
Probíhající letní činnost, zejména tábory, přináší občas nečekané situace. Prázdniny dodaly takové překvapení od obecních úřadů. Letošní záludnost spočívala v požadavku na výběr tzv. místních poplatků. Na (následným průzkumem prý nejeden) tábor přišli zástupci samosprávy s požadavkem na jejich úhradu. Oficiálně nám dotaz položil kolega z jednoho členského sdružení ČRDM s prosbou o radu – jak postupovat a zda je to vůbec možné.
Dobrovolnictví. Klíčové slovo pro Českou radu dětí a mládeže, kterou tvoří členské organizace, fungující a rozvíjející se na základech dobrovolné práce.
K tématu lepší legislativní úpravy dobrovolnictví, která by odstranila překážky i různý přístup státní správy a přinesla strategickou státní podporu pro udržení a rozvoj dobrovolnictví, se ČRDM vyjadřovala v posledních letech téměř všude, kde byl na diskusi a připomínky prostor. Byla to například Komora mládeže (poradní orgán ministra/ministryně školství), 2. Národní konference o mládeži, abychom uvedli alespoň některé platformy, kde byly předloženy věcné a fundované náměty k novelizaci stávajícího zákona.