Myslím si

Dobrý den, v souvislosti s článkem Pionýrů o věkové hranici trestní odpovědnosti a výzvy k diskusi, posílám článek za ICOK. Je to obsáhlejší, protože to není jednoduché téma, proto raději volím formu samostatného článku, protože mi to na diskusní příspěvek připadá moc dlouhé. S pozdravem Miloslav Fucek

V reakci na stanovisko Pionýra byl jeho zástupce (Ing. Lee Louda) pozván k jednání Podvýboru pro kriminalitu mládeže Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, konaného 8. 11. 2005 v podvečerních hodinách. Jednání se dále zúčastnili za sdružení dětí a mládeže Josef Výprachtický za Junáka a za představenstvo ČRDM (na začátku prezentoval výstupy prázdninového miniprůzkumu ČRDM na toto téma) a odborníci z Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Nedávno jsem se setkal s úředníkem, který považoval nízkoprahový klub za zařízení pro tělesně postižené děti. „To je dobře, že pro ty vozíčkáře něco děláte…“, řekl a tvářil se, že je to moc a moc dobře a že ho to těší a že máme jeho plnou podporu. Vzápětí ovšem už nebyl tak nadšený, když jsem mu vysvětlil, že nízkoprahový klub je klub pro děti, kam mohou svobodně přicházet a zase odcházet a že to má jistá pravidla daná standarty nízkoprahových klubů, ale jen určitá pravidla k zachování nějakého minimálního řádu. To tím pádem nyvylučuje ani náctiletého na vozíčku, který, když se nudí, může do klubu klidně přijet a pobavit podle toho, co klub nabízí. Upozornil jsme ho ovšem i na fakt, že Malý princ a jeho klub Frikulín není v žádném případě NÍZKOPRAHÁČ.

U tomíků na Vítkově. Horko, hic, vedro. Bambiriáda v Pra­ze obsadila památný vrch Vítkov. „Le­tištní hangáry“ zúčastněných organizací milosrdně zakrývaly koruny stromů, což umožnilo přežít i tropické teploty.

slaňování Mladí lidé z Vysokomýtska před časem dostali nápad, jak obohatit život tamějších obyvatel. Vybudovat horolezeckou stěnu v obci Lhůta, kam směřuje mnoho cyklostezek a kde by bylo zázemí pro veřejně prospěšné aktivity, které by mladí chtěli realizovat. Netrvalo dlouho a rozhodli se podat projekt do programe Make a Connection, který je společným programem Nadace rozvoje občanské společnosti a společnosti Nokia. „Projekt prošel dvoukolovým hodnotícím procesem a byla mu poskytnuta podpora v žádané výši,“ řekl koordinátor programu v Pardubickém kraji Roman Málek z Klubu hurá kamarád. Problém ale nastal při realizaci projektu.

S loukami jsou problémy odjakživa. Můj oddíl využíval řadu let „zestátněnou“ loučku v Klučance. Na jejím cípku jsme před revolucí stavěli pár indiánských teepee a uměřeně a velmi obřadně a k louce šetrně tam rozdělávali oheň. Soukromý malorolník, kterému se pak v restituci pozemek vrátil, se dlouhou dobu choval velmi nepřístupně. Dodnes, byť naše kroky velmi zlehka a opatrně kříží cípek jeho louky při přecházení na vlastní, pronajaté tábořiště, by byl nejraději, kdybychom se vznášeli. Budiž. Chápu. Soukromý majetek je nedotknutelný.

acko Ačko… první písmeno naší abecedy. Když o někom prohlásíme, že je áčko, je to výraz uznání. Je první, je nejlepší. A přesně tohle se mi vybavilo ve Velkých Losinách při finále soutěže dětských zpěváků lidových písní. Na pódiu vystupovala samá áčka. Ne nadarmo se tedy celá soutěž jmenuje Zpěváček. Nejde jen o malé zpěváky, jde o Zpěv Áček. Byl jsem zvědavý, co se vybaví při slově Zpěváček ostatním hostům této velkolepé soutěže. A tak vznikla anketa, kterou vám teď společně s redaktory DTA Janou, Kristýnou, Danem a Honzou předkládám.

Kvílení brzd, vřískot pneumatik o asfalt, řev lidí, pláč dětí, houkání sanitek a policie…. Tak nějak by tro mohlo dopadnout na jednom děsivém místě blízko Smíchova. Poslední dobou se rozjíždí život na Císařské louce. Je to ostrov, na který se dostanete s Anděla tramvají směrem na Barrandov. Vystoupíte na stanici Lihovar a dáte se k řece. V cestě vám stojí frekventovaná silnice Strakonická. Auta se valí bez přestání od Barrandovského mostu na Smíchov a opačným směrem. Kousek za Lihovarem auta mizí sice v komplexu tunelů Mrázovka, ale i tak jich tisíce jezdí tudy.

DiskuseŘíká se: „…všeho dobrého, či zlého“, ale já si nejsem zcela jistá, zda počin diskusního fóra na Adamu, se stává počinem dobrým. Samozřejmě, skoro na každém webu najdeme odkaz na diskusi. Probíhají tam hovory o aktuálních tématech. O tom, co čtenáře zajímá, štve, nebo baví. Podíváme-li se ovšem do krátké historie našeho diskusního fóra, žádné téma se tu dlouho neohřálo. Aktuality typu Bambiriáda zůstaly bez odezvy. Šikana moc nezaujala. Co koho štve – nevíme. Možná je to samotná diskuse a cesta k ní. Možná krkolomné zadávání a možná od všeho kousek. To se dá změnit a lehce (no, zas tak lehce to asi nepůjde) přizpůsobit. Jen těžko si připouštím názor, že lidé diskutovat jednoduše nechtějí.

Stoupali jsme na kopec, Svatý kopeček u Olomouce, tenkrát, když tu byl Svatý otec na návštěvě. Plno mladých lidí, dětí, kluků a holek. Co nás táhlo za tím bílým dědou nahoru? Řvali jsme „Otče svatý kopeček, plnej je tvejch oveček“ a ono to bylo upřímné. Když tu byl poprvé, dostal jsem se shodou okolností do Arcibiskupského paláce a pomáhal tam nějak v kuchyni. Bylo mi čtrnáct. Puberťák, který chtěl vidět papeže hodně zblízka. Byl jsem tam zavřenej v kuchyni a najednou se stalo, že tam tudy okolo prošel. Ještě mladý, svěží. Pak začal stárnout a přitom nás stále oslovoval. Na setkání do Říma za ním jely statisíce mladých lidí.