Myslím si

Vtipná podoba anonymu jako součást reklamy. Nejspíš se shodneme, že anonymy valná většina z nás v lásce nemá. Dokonce jsem se setkala s názorem, že anonym je vlastně každý, koho neznám osobně… Když jsem nad problémem začala chvíli dumat, usoudila jsem, že v dnešním elektronickém světě to s anonymy je hodně ošemetné. Je anonymem skutečně pouze ten, kdo neuvede své jméno? A co ten, kdo pro danou chvíli vystupuje pod jménem cizím, smyšleným? Vždyť založení e-mailové adresy na libovolné jméno trvá jen chvilku. Založím si adresu a představím se v diskusi jak mne napadne. A pak si mohu založit adresu druhou, třetí, jak je libo. Je to snad lepší, než když neuvedu jméno žádné?

Krize, zpátky na stromy, bulvár, potápění, zbytečnost, rady, pomluvy, výzva. To vše (a mnohem více) jsme se mohli dočíst pod nejčtenějším článkem týdne, který byl obdařen tolika komentáři. Z pozice nezainteresovaného člověka mohu říci, či spíše konstatovat, jediné – Ještě nikdy žádnou loď neopravila jen slova. Samozřejmě, na začátku všeho by měla být úvaha nad činy. Ale konstruktivní, bez emocí a snahy seknout, aby teklo do lodi ještě více.

Malý princUprostřed pro mne naprosto nesrozumitelných událostí kolem ČRDM, ke kterým nehodlám zaujímat žádná stanoviska mám úkol pouze a prostě poděkovat. V šibeničním termínu několika dní, se nám podařilo díky sdružením ČRDM sehnat bezmála 50 000,-Kč na nervydrásající splátku zpackaného grantu. Nyní můžeme s úlevou konstatovat že vůči státním rozpočtu nemáme žádný dluh. Pokud by se tak nestalo do určitého data, bylo by vše postoupeno k jednání na finančním úřadě a tím by se zastavily možnosti příjmání dalších již schválených grantů, které čekají na vyřízení. To vše se stalo pouze a jen díky osobnímu nasazení několika členů ČRDM včetně členů představenstva a ředitele ČRDM. Co by pro nás znamenalo další potahování k různým úřadům, nemusím rozepisovat.

Jiří ŠkvorPůvodně jsem neměl v úmyslu tento dopis široce zveřejňovat, abychom se vyhnuli vypjatým reakcím. Pár hodin po mém odchodu z Kanceláře ČRDM se ale už začínají objevovat nepravdivé dohady o tom, jaké důvody mě k tomuto kroku vedly. Nerad bych, aby touto tichou poštou vznikly z dohadů nesmysly. Nejsem ostatně první, kdo odchází z Kanceláře ČRDM z podobných důvodů. A možná ani poslední. Řekl bych, že je načase začít hledat příčiny… A vaše reakce mohou ukázat i váš názor na celou věc.

Výstava ve Strakonicích. Je tak trochu kuriózní, že kampaň 30 dní pro neziskový sektor probíhá v únoru, měsíci, který i kdyby hodně chtěl, nikdy mít 30 dní nebude. Ale možná, že v tom je tak trochu skrytý záměr pořadatelů: nějaký ten den zůstane i na další měsíc… Otázka spíš zní – zkusili jste a s jakým úspěchem někde „otisknout“ svůj obraz? Bylo víc vidět či slyšet o tom, co děláte? Mívám někdy z kontextu celostátní kampaně dojem, že sdružení, ve kterých se věnujeme s dětmi a mládeží takové té „obyčejné“ každotýdenní činnosti, zůstávají poněkud stranou. Ve Strakonicích mne však přesvědčili, že nabízejí pomocnou ruku skutečně všem. Tedy téměř všem.

10. seminář k plnění Úmluvy o právech dítěte v ČR jsme vám představili ZDE. Nyní nabízíme pohled na Realizaci Úmluvy z pohledu dětí a mládeže tak, jak jej na jednání přednesla jeho nejmladší účastnice – Markéta Rattayová z Pražského parlamentu dětí a mládeže.

Oddíl Stopaři, foto: Radka SýkorováGrafituje národní památky…. To máme mládež!!! Slova, která prodají více čísel bulvárního plátku. Slovesa, jenž zaujmou velké množství potenciálních čtenářů. Abych však nebyla pouze autorem pesimistického psaní, mám zprávičku z „jiného konce světa“. Minulou neděli, když rtuť teploměru šplhala posledními silami nad bod mrazu, vyrazila naše rodina, včetně 17ti měsíčního synka, na výpravu s oddílem Stopaři. Cesta na vrch Stožec nám pomohla ke změně názoru na úvodní věty. Sluníčko svítilo, sníh padal jako o závod a kilometr za městem bylo krásně. Žádná auta, hluk, stres, technika.

Zdá se vám nadpis příliš drsný? Možná. Ale já myslím, že spojení slov je více než správné. Vrátila se mi kamarádka z dětství. Z copaté usměvavé holky vyrostla mamina s úhledným drdolem a čokoládovým synem. Čtyřletý Honzík je míšenec Rómky a Afričana. Jeho máma si tedy zažila své a ví, jak zlé umí být děti i někteří dospěláci na někoho, kdo vybočuje z řady.

Hromča s Vojtou na Bambiriádě 2004 „Člověk je jediný tvor, kterého je třeba vychovávat“
Immanuel Kant

Jak těžké je vychovávat, poznáme až v okamžiku, kdy nám připadne nevděčná, leč o to krásnější, role rodiče. Začíná pozvolna. Vaše potřeba desetihodinového spánku se změní na čtyřhodinový, během kterého ještě musíte zvládnout činnosti, o kterých se vám dříve ani nezdálo. O stupínek výš se ocitáte v období, kdy odpovídáte na dvacet dětských „Ploč?!?“ během jedné minuty.

Neznám důvod proč přestali přispívat jiní. Uvedu, proč jsem diskuse opustila já. Zapojila jsem se do diskuse k daňovým asignacím. Hlavní impuls, proč jsem to tehdy nevydržela, byl jednoduchý. Protože každý kdo měl jiný názor než p. Zajíc, tak se mu vždy dostalo řádného poučení, jak si to má myslet správně.