Je už pozdní odpoledne a Alfredo, jeho mladší bratr Sergio a jejich sestra Marta ještě nic nejedli. “Moc jídla nemáme,” říká Alfredo, který je ve svých 15 letech hlavou jejich malé rodiny. Sourozenci žijí v městečku Nicoadala, v mosambické provincii Zambezia.
Články
…aneb jak se lobbuje v Bruselu?
Plzeňský a řezenský Tandem – koordinační centra česko-německých výměn mládeže uspořádaly minulý týden (29.11.- 2.12. 2005) „lobbovací cestu“ do srdce Evropy – do Bruselu. Jejím cílem byla propagace Tandemu a českých, německých a slovenských občanských sdružení, aktivních v česko-německé spolupráci. Za českou stranu se cesty zúčastnili zástupci České rady dětí a mládeže, Česko-německého fóra mládeže, Junáka – svazu skautů a skautek ČR, Ligy lesní moudrosti a sdružení Antikomplex. ČRDM zastupovali na pozvání Tandemu předseda Pavel Trantina a 1. místopředseda Aleš Sedláček.
Vítej ve mlýně,
stáváš se součástí akce, která má ambici být pro tebe jedinečným zážitkem. Jedinečným zážitkem, který vždy jednou za rok naplní duše všech účastníků novým odhodláním, novou energií, novými nápady a zkušenostmi… Jedinečným zážitkem, který ve svém konečném důsledku vede ke spokojenosti dětí v našich oddílech a organizacích. Těmito slovy přivítal na stránkách tištěného zpravodaje Mlýnice účastníky letošní Celostátní velké výměny zkušeností v Třebíči její náčelník Jan Burda. Přivítal je jménem osmičlenného štábu, k němuž náležela i šéfka programů Jitka Prokešová. Na položené otázky odpovídali oba ochotně a s přehledem, na hlavě čepici v barvě mouky.
„Seznamte se: tohle je Pavlínka. Spíše malá holka než kouzelný skřítek. Říkáme jí prostě PAVČA – to proto, že začáteční písmena jejího jména mohou být zkratkou – Průvodce, Aktuálními, VolnoČasovými, Aktivitami“ – tak tohle jsem se dočetla po otevření žlutého sešitku velikosti A5 čítajícího 32 stránek. Z obálky jsem se ještě dozvěděla, že Pavča je doma v městském obvodě Moravská Ostrova a Přívoz. A protože tamtéž jsou doma také reportéři regionální redakce Dětské tiskové agentury – Déčka – položila jsem pár otázek jejich vedoucí, Evě Bělohlavé.
Výchova k zájmu o veřejné dění je společným jmenovatelem většiny článků, reportážních příspěvků a rozhovorů v sedmém čísle zpravodaje Archa. Příklady? Začněme třeba tím, co pravidelní čtenáři portálu Adam ještě neznají: úvodní zamyšlení Marie Molkové Sny, sloni a mokrý svět, rozhovor se senátorem Jaromírem Štětinou nazvaný Opět bych si vybral Rikitana, medailonek Střediska Radost nebo rozhovory se třemi zástupci Národního parlamentu dětí a mládeže.
Projekt Človíček pomocníček sdružení Malý princ se přehoupl do svého pátého roku. Tentokrát jsme děti z dětského domova Vysoká Pec u Chomutova pozvali od 26. do 30. října 2005 pomáhat do Prahy. „Bydleli jsme v naší klubovně na Císařské louce“, říká šéfová sdružení Malý princ Petra. „Možností pomáhat a pracovat se našlo v Praze a okolí více než dost,“ dodává. Děti pomáhaly v areálu klubovny, byla domluvená brigáda pro městskou část Praha Uhříněves a dvoudenní pomoc v CHKO Český Kras.
Czech Youth Delegation – aneb návštěva Jižní Koreje
V pondělí 24. října 2005 navečer skupina šesti zástupců české mládeže (neziskové organizace byly nejsilněji zastoupeny Skautem – v počtu dvou osob, dále potom byla každá organizace zastoupena jedním člověkem – AVZO TSĆ ČR, Duha, Mladí křesťanští demokraté, Liga lesní moudrosti) a čtyř delegátů z MŠMT (přesněji pana náměstka Hrdého a tří zástupců odboru pro mládež) usedala do obrovského letadla, které nás během deseti hodin nepřetržitého letu mělo přenést přibližně 8 500 kilometrů na východ, přesněji řečeno na mezinárodní letiště Incheon v Jižní Koreji. V předtuše sedmi hodinového posunu a v důsledku napjatého očekávání a nedočkavosti většina z nás usnula a probudila se krátce po úterním poledni, kdy jsme přistávali na korejském poloostrově.
Zkuste vyjmenovat slavné ženy. Nejspíš si vzpomenete na herečky, spisovatelky či ilustrátorky. Ale na ženy – političky či vynálezkyně se asi budete rozpomínat mnohem hůř. A přitom jich nebylo zas tak málo. Příliš se o nich nemluví. A právě proto, aby se osudy slavných žen dostaly do širšího povědomí, pustil se již po deváté autorský tým do jakési ženské archeologie. Výsledkem je diář Slavné ženy střední Evropy.
Uteklo to jako voda a dva roky příprav jsou definitivně pryč… Jaké jsou teď – týden po CVVZce moje pocity? Dalo by se říct, že skvělé, ale tak jednoduché to není…
Člověk, který se pár let pohybuje v Mikulově, snaží se sem tam sehnat peníze na to, na co si myslí, že by měly jít. Člověk, který se snaží být veřejně činný a aktivní, si nemůže nevšimnout, že město Mikulov nežije hlavně kulturou, jeho prioritou není turistický ruch ani zaměstnanost či mládež, ale všechno se tu točí kolem fotbalu. A kdo fotbal nehraje, nefandí mu nebo do něj alespoň nevráží peníze, jako by nebyl.