Helena Kernerová, vedoucí skautského zdravotnického kurzu Perla, ve svém článku popisuje, jak probíhá služba skautského dobrovolníka v Krajském asistenčním centru pomoci v Praze, kam míří příchozí uprchlíci z Ukrajiny.
(Jste skauti a chcete se také zapojit jako zdravotníci? Informace najdete na konci článku.)
První březnový týden mi do emailu přišla prosba o pomoc zdravotníkům z Českého Červeného kříže (ČČK) s pomocí uprchlíkům v Kongresovém centru v Praze. Přečetla jsem si informace a věděla jsem, že to je ten pravý způsob pro mě, jak chci pomáhat uprchlíkům z Ukrajiny. Byla to příležitost využít to, co ve skautu umím nejlépe – být zdravotník. Jsem vedoucí a garant skautského zdravotnického kurzu Perla v Praze a také členka Skautského záchranného týmu (SZT). Zdravotníka na skautském táboře jsem dělala mnohokrát. Zapsala jsem se tedy jako dobrovolný zdravotník přes formulář a hned na druhý den se mi ozvali, abych přišla na směnu.
První směna
Zabalila jsem si tedy zdravotnickou brašnu a vyrazila do Kongresového centra na Vyšehradě. Z počátku to byl chaos. U stánku pro dobrovolníky o mě nikdo netušil a cestu k ošetřovně ČČK jsem si musela sama najít. Na ošetřovně se všech zdravotníků (na směně slouží osm lidí) ujal kluk z Červeného Kříže – vedoucí směny. Na začátek nás seznámil s pravidly směny, dostupným materiálem (kde jsou léky, obvazy, náplasti, dezinfekce) a ukázal nám, jak se píše zdravotní deník. Do deníku bylo během celé směny nutné zaznamenávat provedená ošetření a výdej léků každému dospělému či dětskému pacientovi.
Na směně jsme jako dobrovolníci nesloužili sami. Nejdůležitější pro nás byly “růžové vesty” – dobrovolní tlumočníci z ukrajinštiny nebo ruštiny do češtiny. Hodně z nich kdysi na Ukrajině žilo a teď se rozhodli pomoci svým krajanům. V modrých vestách jsou převážně skauti, kteří vydávají jídlo a pití. A ve žlutých vestách jsou psychologové a krizoví interventi. My zdravotníci jsme označení červenými vestami. Na směně se celou dobu všechny vestičky potkávají, běžně si všichni tykají a i přes v mnohém smutnou situaci tu panuje dobrá atmosféra – je cítit, že se všichni snaží pomoct
Na cestu s nejasným koncem
Z Ukrajiny přijíždí celé rodiny – především ženy a děti, protože muži bojují za svoji vlast. Někteří lidé k nám do Kongresovém centra cestovali i čtyři dny z východní Ukrajiny – dny, kdy se neměli kde najíst, umýt se a odpočinout si. I pro naše zdravá těla by to byla velká zátěž. Kongresové centrum se pro ně stalo ostrovem odpočinku a také místem, kde si po náročné cestě konečně můžou umýt ruce, kde dostanou jídlo a mohou si v teple odpočinout. Také si zde v krajském Asistenčním centru pomoci vyřizují víza, zdravotní pojištění a pracovní povolení. Během směny jsme ošetřili vyčerpané a dehydratované děti i dospělé. U dětí se vyskytují problémy spojené se špatnou hygienou – především střevní virózy. Děti často zvrací, mají průjem a nechtějí přijímat ani pití, ani jídlo, natož léky. Snažíme se předejít dehydrataci a k některým vážným stavům voláme záchranku. Starší lidé jsou vystrašení – museli opustit svoje domovy a vydat se na cestu s nejasným koncem. Neví, kde budou mít příští měsíce střechu nad hlavou. Jediné, co si přejí je vrátit se domů na Ukrajinu. Ubytovací kapacity v Praze docházejí, a tak lidé v kongresovém centru čekají i více než 24 hodin, než jim hasiči najdou ubytování v nějakém českém městě nebo vesnici.
Chvíle, kdy nejdou zadržet slzy
Ve chvíli, kdy píšu tento text mám za sebou v centru pět osmihodinových směn jako zdravotník (i jako vedoucí směny). Pamatuji si z nich dvě situace, kdy jsem při ošetřování doslova zadržovala slzy. I když jsem si myslela, že mě po práci na covidovém oddělení v pražském Motole už nic psychicky neporazí, mýlila jsem se. Na ošetřovnu přišli ukrajinští hluchoněmí rodiče s půlroční holčičkou. Holčička měla horečku a dusivý kašel. Nebylo jí dobře. Rodiče nám napsali na papír, že jsou z Charkova. Z města, o které se nyní vedou na Ukrajině tvrdé boje a jejich dům už možná nestojí. S pomocí tlumočníků jsme se snažili hluchoněmým rodičům na papír azbukou napsat, že je potřeba jet s miminkem do nemocnice. Zavolali jsme záchranku a snažili se rodičům vysvětlit, že holčička bude v dobrých rukách profesionálů. Podruhé to bylo ve chvíli, kdy jsme ošetřovali maminku se dvěma malýma dětma. Děti byly zdravé. Ale jejich maminka byla vyčerpaná, vystrašená a dehydratovaná. Zatímco jsme se starali o maminku, její sedmiletá dcera hledala v hromadě oblečení pro svého dvouletého bratříčka. Našla pro něj nakonec celý set oblečení.
Děkuji lidem z Českého Červeného kříže, že nás skautské zdravotníky vzali mezi sebe!
Helena Kernerová, duben 2022