A-TOM

Odkud přišli v 19. století Češi do Rumunska?Banát je jeden z rumunských krajů. Je to i pohoří, rozkládající se v jihozápadní části Rumunska, v místě, kde Dunaj tvoří hranici se Srbskem. Kromě krásné přírody, rozsáhlých bukových pralesů nebo krasových jevů sem české turisty přitahuje ještě něco jiného. Tím „něčím“ je šest vesnic, které zde před více než sto osmdesáti lety založili Češi, přicházející za prací. České tradice, zvyky a jazyk tam od té doby zůstaly zakonzervovány, a tak si nyní můžeme vychutnat pravou atmosféru devatenáctého století se vším všudy, včetně domácího jídla, přátelských, česky mluvících obyvatel a suchých záchodů.
A právě pro děti zdejších obyvatel se Asociace TOM rozhodla uspořádat dva turnusy klasického stanového letního tábora.

České děti v rumunském Banátu jsou vděčné za každou zábavu. Po dvou úspěšných misích v rumunském Banátu je již dnes jisté, že tomíci připraví tábor pro děti Čechů, kteří se před více než sto osmdesáti lety přistěhovali do Rumunska za prací.
První běh tábora začne 24. července a povedou ho vedoucí z ostravského oddílu Průzkumník. Přihlásilo se na něj zhruba 20 dětí z Eibentálu, Bígru a Sv. Heleny.
Druhý, také desetidenní turnus, začne 2. srpna.
Druhý turnus proběhne pod taktovkou mladých vedoucích z pražského oddílu S.T.A.N. a českolipských Dakotů. Na programu se pilně pracuje, je zajištěn lékařský dohled přímo v táboře.

Rozcestník oslavenců upozorňoval mj. i na veřejnou sbírku ve prospěch handicapovaných turistů.Tomíci slavili spolu s Klubem českých turistů (KČT) 120 let organizované turistiky. Poděkování patří všem tomíkům, kteří přijeli do Prahy podpořit 120. výročí klubu. Je milé, že víc než stovka dětí a mladých lidí brouzdala po Praze a aktivně se všeho veselí účastnila. Poděkování směřuji pak speciálně k těm, kdo pobíhali v pátek a sobotu po metru a vybírali peníze na dobrou turistickou věc (podporu handicapovaných kolegů turistů), jakož i těm, kdo spluli na více než 60 kánoích pražské jezy v neděli.

Česká letní táborová škola 2007 (A-TOM)Tak jsme letos tradiční dědovskou táborovou školu přestěhovali o pár set kilometrů na jihozápad, do dalekého…krásného…romantického Pořešína. Poslední srpnový týden, kdy téměř každý student a učitel prožívá depresi z končících prázdnin, jsme prožili na úpatí kaňonu studené řeky Malše, kde neustále voní štrůdl paní Wiedersteinové.