Mně osobně povodně nic neodnesly ani nezatopily, ale velmi živě jsem vzpomínala na tisíciletou vodu v Praze. Při každém článku, při každé nové fotce se mi svíralo něco uvnitř, jako bych cítila ten popovodňový chlad a vlhko…
Těsně předtím, než se povodně rozlily, jsme šli ve východních Čechách kolem rozbouřené vody – běžně menší říčka, nyní rudý děsivý živel. Známkou toho, že už řeka někde řádila, byly různé věci uchvácené vodou. Mezi nimi plul i fotbalový míč. Když jsem ho uviděla, opět jsem cítila to svírání žaludku…