V noci na 23. leden 2022 odešel k věčnému táborovému ohni ve věku 104 let bratr Eduard Marek – Hroznýš, držitel nejvyššího skautského vyznamenání Řádu stříbrného vlka a nejstarší skaut v Česku.

    Eduard Marek se narodil v Praze, rok před vznikem Československa. Ke skautingu se dostal přes ministrování v kostele svatého Prokopa – tamní farář založil družinu, z níž později vznikl skautský oddíl. Hroznýš se stal rovnou rádcem a skauting ho neopustil až do konce života.

    V roce 1936 nastoupil na vojnu k 1. leteckému pluku TGM jako dobrovolník a na poddůstojnickou školu, působil v Praze nebo v Hradci Králové. Že má k létání blízko dokázal i v roce 2019, kdy si 102 letech vyzkoušel tandemový seskok.
    Po demobilizaci v roce 1939 pak Hroznýš obnovil rodinnou realitní kancelář a zároveň se zapojil do pomoci Židovské obci. Mezi Židy měl přátele, kterým pomáhal – za to se ale dostal do hledáčku nacistů a nakonec byl odsouzen. Vyšetřovatelům namluvil, že s Židy pouze obchodoval, a tak v nacistickém vězení strávil pouze tři měsíce.

    „Povinnost skauta bylo pomáhat, kde je potřeba – vlasti i bližnímu. A podle toho zákona nejvíc potřebovali pomoct lidi, který byli pronásledovaný. A to byli Židi.“ 

    Po návratu z vězení pak až do konce války pokračoval v ilegálním skautingu skrytém pod tělovýchovnou jednotou a během Pražského povstání se zapojil jako spojka.
    Po nástupu komunismu v roce 1948 se Hroznýš s přáteli rozhodli založit odbojovou skupinu „Dr. E. Beneš“, která byla napojena na francouzskou špionáž a měla organizovat přechody vládních činitelů za hranice. Velmi brzy byla ale prozrazena a Eduard Marek byl odsouzen za protistátní činnost ve skupině Richarda Lederera na deset let. Potrestána byla i Hroznýšova manželka (odsouzena na 11 let), jeden z agentů skupiny se měl totiž v době zatčení skrývat přímo v bytě Markových. Jejich syn Eduard (tehdy pětiletý) byl umístěn do ústavu v Počernicích.
    Hroznýš si prošel lágry v Horním Slavkově a Mariánská v jáchymovské oblasti, kde třídil uranovou rudu, zažil i Bory. Na svobodu se dostal po sedmi letech.

    „I slib se tam skládal. Padly na to troje spodky. Jedny bílý, jedny červený a jedny modrý, abychom mohli slib skládat na vlajku. Ustřihly se kousky z kalhot, každej obětoval jeden, a sešily se. Když jsme přecházeli z Mariánský na důl Eva, chodilo se malým lesíkem. Tam jsme dokonce zapálili malej ohníček a u ohníčku se slib skládal.“

    Během obnovy skautingu v roce 1968 i 1989 se Eduard Marek aktivně zapojil do činnosti, působil například na okresní skautské radě na Praze 2. V letech, kdy byl skauting zakázaný, udržoval kontakty, navštěvoval ilegální tábory, udržoval vztahy, tak aby případné oživení skautingu netrvalo dlouho.

    „Mám poznamenáno 13. 10. 1988, že si dávám šít kroj, protože to začalo v Maďarsku a ,… už to u nás musí být brzo…‘. V lednu 1989 se ale na Václavském náměstí ukázalo, že si na svobodu musíme ještě chvíli počkat.“ 

    Za oddanou službu skautingu obdržel Eduard Marek v roce 2009 nejvyšší skautské vyznamenání – Řád stříbrného vlka.

    „Činit dobro, to člověka dělá šťastným. Šťastný nemůže být člověk, když někomu ubližuje.” 

    Po dlouhá léta byl Hroznýš aktivním návštěvníkem táborů, vzdělávacích kurzů a dalších skautských akcí, na nichž inspiroval mladší generace svým životním příběhem, nadhledem i neuvěřitelnou energií. V roce 2019 představili čeští skauti a skautky jeho příběh také na Světovém skautském jamboree v USA.

    Děkujeme Ti za Tvou službu, bratře Hroznýši. Nezapomeneme! 

    V textu jsme využili citace a informace sesbírané díky Paměti národa. Všechny vzpomínky Eduarda Marka najdete na webu PN. 

    Článek byl upraven na základě informací od ošetřujícího personálu z Domova svatého Karla Boromejského – Eduard Marek zemřel v noci 22. ledna 2022.