Za pár dnů bude končit léto a přiblíží se podzim. Právě v takovémto období začíná děj knihy Žluté skály, kterou sepisuje Michal Černý. Hrdiny jeho příběhu jsou kluci Přemek a Ondra. Spisovatel nám o knize prozradil:
    „Přemek je vcelku typický městský chlapec, jenž se rád toulá po ulicích, obdivuje nádherně stavěné domy, podivuje se nočnímu životu v uličkách osvětlených tu a tam neonovými světly, a přestože by se rád věnoval nějakému koníčku, nedokáže pořád najít ten správný. Jeho jediným dlouhodobým zájmem je čtení knih v osamocení svého pokoje anebo tichého koutku kdekoliv ve školní budově. Své spolužáky a dění ve třídě vidí jen jako obyčejnou pěnu dní, která se den za dnem valí kamsi do neznáma – bez vzruchu a dobrodružství. Život se promění s příchodem Ondry, nového spolužáka, který se přistěhoval z nádherné a čisté šumavské přírody. Ondra a Přemek na společné cestě objevují, co znamená přátelství, dospívání a že některé věci v životě nedopadnou tak, jak chtějí a jak si je naplánují.“

    Chci čtenáře přivést  k tvorbě Jaroslava Foglara

    Co bylo tím hlavním impulsem pro napsání knihy Žluté skály?
    Ty impulsy jsou tři. Jeden je dlouhodobý, a to ten, že už od základní školy chci napsat román. Dříve to byly spíše fantasy a sci-fi příběhy, jenomže se mi nepodařilo nic z toho dotáhnout do konce, nebo minimálně uspokojivě začít. Samotné napsání něčeho komplexního je tedy první věc.
    Druhý impuls byl okamžik, už přesně nevím čas, ve kterém jsem si uvědomil, že když mi na knižním trhu něco chybí nebo je toho málo, tak nejlepší možnost je to sám vytvořit. Samozřejmě pokud k tomu jsou nějaké základní předpoklady, jako je nějaký minimální literární talent, inspirace a hlavně čas.
    Třetím, a možná tím nejdůležitějším, je se nějakým způsobem podílet na zachování odkazu Jaroslava Foglara a udržovat jeho dílo neustále živé. Svojí knihou chci čtenáře přivést i k jeho tvorbě.

    Měl jste nějakou představu konkrétního místa?
    Většina lokací skutečně existuje, a dokonce i vypadají téměř tak, jak je popisuji. Jiná jsou jména a nějaké detaily, nicméně dá se vytušit, jaké město je předobrazem. Na druhé straně si ale myslím, že je to nepodstatné. Rád bych, aby si každý, zejména mladý čtenář, dokázal představit, že se to může dít někde v jeho okolí. Minimálně ty pasáže zasazené do přírody. Lesy, řeky, rybníky a skály máme všude téměř stejné.

    Kdy jste knihu začal psát?
    Den vám neřeknu, ale bylo to někdy na přelomu února a března tohoto roku. Začátek jara je myslím velmi dobrý čas pro začátek jakékoliv umělecké tvorby, ale plánované to nebylo. Zkrátka jsem si řekl: Tak, teď máš všechno, co potřebuješ. Co s tím uděláš? Tak jsem začal.

    Bude text knihy doprovozen ilustracemi? Kdo bude knihu ilustrovat?
    Ilustrace beru do podobné literatury téměř jako povinnost, tedy ano. Knihu bude ilustrovat Tomáš Shejbal, od kterého mi stačil jediný obrázek (podoba Přemka), abychom se spolu dohodli. Tomáš už má za sebou práci na knize Tajemství děsivého deníku od Vítězslava Welsche (2018) a pracoval i na komiksové kampani pro Linku bezpečí, každopádně jeho ilustrace pro knihu budou mít jiný styl.

    Víte, kdy by kniha mohla být kniha dopsána a zda se objeví na pultech knihkupectví?
    Chci mít knihu hotovou, tzn. napsanou a vydanou, maximálně do konce roku, ideálně aby už byla pod stromečkem u čtenářů. Zda se objeví na pultech knihkupectví, netuším.

    Nechceme si nechávat naše myšlenky jen pro sebe

    Tvoříte obsah na webu Kulturní záložka – www.kulturnizalozka.cz. Čemu, jaké oblasti se tam věnujete, na jakou skupinu obsah směřujete?
    Jelikož jde zatím čistě o projekt, jenž se tvoří ve volném čase, pak je bohužel veliký rozdíl v tom, jaký obsah bychom chtěli mít a jaký aktuálně je, ovšem zaměřujeme se na nejrůznější oblasti kultury. Film, knihy, divadlo, seriály, hry… Píšeme recenze, úvahy a zamyšlení, reagujeme na věci po svém. Mým osobním cílem je skrze naši činnost podpořit nové talenty, zejména literární, ale na to je ještě chvilku čas.
    Aktuálně se více zaměřujeme na moderní pop-kulturu, většina z nás má rádo kupříkladu komiksy v mnoha podobách. Cílové publikum jsou veskrze všichni, kdo se nějakým způsobem zajímají o věci okolo, mají rádi technologie, znají nějakým způsobem kontext událostí a různé narážky na veřejnou tvorbu, ať už filmovou, nebo jakoukoliv jinou.
    Chystáme rozšíření na Twitch (herní komunita) i na Youtube, zkrátka nechceme si nechávat naše myšlenky jen pro sebe, ale mít je přístupné pro každého, kdo si chce online přečíst něco srozumitelného a autentického nebo si vyslechnout zajímavé životní osudy, dozvědět se něco o moderních zájmech mladého člověka (kupř. sbírání sošek a figurek), anebo ukázat svůj talent a vůli pro to něco udělat.
    Ale aby to neznělo tak moc vážně, pak jsme jednoduše fan stránka pro fanoušky, ne neutrální novináři, tedy velmi rádi povíme svůj názor, ať už je populární, nebo ne. Ať jste šedesátiletý foglarovec, patnáctiletý pařan, nebo intelektuál ve středním věku,  každý si u nás občas najde to svoje téma.

    Prostor pro odkaz a dílo Jaroslava Foglara

    K další Vaší aktivitě patří facebooková stránka Foglarova stezka. V popisu skupiny je napsáno: Prostor, kde se budeme zabývat dílem a odkazem Jaroslava Foglara, stejně tak i prací těch, kteří na něj odkazují či přímo pokračují v jeho stopách. Kdy tahle stránka vznikla?
    Stránka byla symbolicky založena 28. září 2020, aniž bych to plánoval. Prostě mě ten den napadlo to udělat. Původně byla určená pro velikou hru, jež započala v říjnu a měla trvat 80 dnů, kdy měli lidé plnit různé úkoly, nicméně z časových a inspiračních důvodů mi to nevyšlo. Nakonec se tedy stala takovým prostorem, jak uvádí popis. A součástí této stezky je i tvorba knihy.

    Rád jsem pozoroval kolemjdoucí, četl si knihy a lezl po stromech

    Jaké knihy jste četl jako malý kluk?
    Nejvíce to byly standardní tituly, jaké zná a čte mnoho lidí i dnes. Klasické pohádky, nějaké komiksy s Kačerem Donaldem, rodokapsy, v metru jsem si kupoval takové malé tlusté knížečky s píběhy Pifa a Herkulese, Verneovky, Foglara, Batličku, ale bavil mě třeba i Ondřej Neff a další sci-fi autoři, fantasy romány a povídky, ale taky mě hodně zajímaly záhady, takže na konci základky jsem se dostal i ke knihám pana Dänikena a dalších. Ale už nevím, jestli tohle období lze označit jako malý kluk.

    Prožíval jste v dětství podobná dobrodružství jako hrdinové z knihy, kterou právě píšete?
    Něco podobného jsem zažíval v sedmé a osmé třídě. S kamarádem jsme objevili Hostivařskou přehradu v Praze, kam jsme pravidelně chodili pouštět po Botiči naši vlastní dřevěnou loďku nebo si házet tenisákem. Nic světoborného to není, ale my jsme ty výlety milovali. Jinak já nebyl moc družný typ a když už jsem šel někam do přírody, tak většinou sám. Nejvíce do parku hned vedle ulice. Rád jsem pozoroval kolemjdoucí, četl si knihy, anebo lezl po stromech. Takže se dá říct, že mí hrdinové a další postavy zažívají dobrodružství, která jsem chtěl prožít, ale třeba nebylo s kým. Nutno ale dodat, že jsem nikoho vlastně ani nehledal.

    Patřil mezi vaše oblíbené spisovatele i Jaroslav Foglar? Četl jste v mládí foglarovky, Rychlé šípy?

    Michal Černý (foto archiv Michala Černého)
    Michal Černý (foto archiv Michala Černého)

    Samozřejmě, jen to asi nebylo v takové míře, jako dnes. Nesháněl jsem aktivně jeho knihy. Jako první se ke mně dostal román Když duben přichází, což byl pro mě naprosto úžasný a jiný příběh, než na které jsem narážel do té chvíle. Přečetl jsem jej asi třikrát za sebou a vůbec jsem netušil, že existuje dalších x románů od stejného spisovatele. Ve škole nám možná cosi říkali, ale nikdo nám jej aktivně nedoporučoval. Jaké bylo moje nadšení, když jsem pak postupně nacházel další a další knihy.
    A jen pro upřesnění, bavíme se o letech 2000–2003, kdy ve třídě u sebe nosilo mobil několik jedinců, stejně tak jen pár lidí mělo počítač. Něco vyhledávat na internetu, třeba knihy, na to nebyl prostor a leckdy ani dostupné zařízení. A co si budeme povídat, na počítačích se tenkrát spíše hrály hry, než brouzdalo po sociálních sítích. Tenkrát totiž ještě nebyly.

    Máte nějaký motivační vzkaz pro čtenáře tohoto rozhovoru?
    Myslím, že motivačních vzkazů je všude okolo dost a na každého stejně působí něco jiného. Nejlepší ze všeho je o věcech nemluvit, ale začít je dělat. Nic jiného nemá cenu.

    Děkujeme za rozhovor


    Rozhovor byl převzat s laskavým svolením redakce foglarovského internetového magazínu Bohousek.cz.


    Zařadil: -maj-