Mezi oceněnými Cenou Přístav byl i ing. Jiří Klepsa, starosta Jaroměře

Odkud pramení Vaše přízeň dětským organizacím? Chodil jste v dětství do nějaké? Jak jste prožil vlastní dětství?

Stabilně jsem do žádné dětské organizace nechodil. Své mládí asi od 11 let jsem ale trávil četbou knih Jaroslava Foglara. Tehdy takové knihy byly nedostatkové, na trhu nepřístupné. Jsem rád, že díky rodičům a kamarádům jsem kromě jedné či dvou přečetl všechny. Později v roce 1985 jsem se dostal v Praze na koncert Wabiho Daňka, kde proběhlo utajené setkání s panem Jaroslavem Foglarem. To byl pro mne neopakovatelný zážitek. Právě osoba Jaroslava Foglara a především hlavní hrdinové z jeho děl udělali a stále dělají pro mládež ohromně moc. Sám na sobě cítím tento vliv dodnes.

Když jsem vyrůstal, trávil jsem dětství v partě kluků. Byl jsem z nich nejmladší. Mám fantastické rodiče, měl jsem výjimečnou babičku. Dědu si bohužel nepamatuji. Prostě nenahraditelné zázemí, které bych přál každému. Byla to zcela jistě přenádherná kapitola mého života, která spoluvytvářela mé dnešní názory a postoje.

Jak se díváte na činnost sdružení dětí a mládeže dnes – jako starosta?

Podpora jakékoliv aktivity mládeže je jednou z nejdůležitějších věcí v životě, ať jsou to ochránci přírody, táborníci, sportovci, kulturně zaměřená sdružení a další... Dnešní realitou je stále silnější a jednodušší dostupnost lehkých i tvrdých drog. To je konkrétní obrovská hrozba, která se může dotýkat každého z nás. Jakákoliv aktivita pro děti a mladé lidi je alternativou, šancí a nadějí, jak je uchránit, dostat ze spárů té hrůzy, o které nemají vůbec ponětí.

Co pro Vás znamená udělení Ceny Přístav?

Děkuji všem, kteří mne navrhli na udělení této ceny. Jasně to ale vnímám ne jako ocenění mé osoby, nýbrž jako ocenění všech, kterým v našem městě není lhostejný volný čas dětí a mládeže.

Můžete, prosím, krátce představit nejzajímavější, případně nejnáročnější projekt pro děti a mladé lidi, který jste realizoval, podpořil jakožto starosta?

Vedle projektu na modernizaci výuky, kde hlavním motorem a mozkem celé akce byl ředitel jedné z našich základních škol, rekonstrukce a zateplení některých předškolních a školních zařízení, podpory sportovních a zájmových sdružení, mám asi nejlepší pocit z kompletní rekonstrukce atletického stadionu, která proběhla po více než 50 letech a výstavby nové sportovní haly. Všechny tyto a další projekty byly realizovány díky velkým dotacím z EU.

Chcete něco dodat na závěr

Ocenění je příjemné. Je to ale to poslední, proč by měl člověk něco dělat nebo začít dělat pro děti. Nedohlédnutelný zástup spíše neznámých organizátorů a pomocníků, to je ta skupina nadšenců, kterým patří naše jasné a srozumitelné poděkování.

Děkujeme za rozhovor.

Ptala se Michala K. Rocmanová