Zdá se, že sbírání na něco ušlechtilého je přímo jakousi českou národní vlastností. Nevím, zda existují obdobné případy i v jiných zemích, ale zbudování důstojného stánku českého divadla pod heslem Národ sobě! je ukázkou přímo čítankovou. Obecně méně známé jsou aktivity Amerického klubu dam, který koncem 60. let 19. století za významné podpory Vojty Náprstka uspořádal sbírku na postavení pomníku Boženy Němcové na pražském Vyšehradě. V současnosti se žádosti o příspěvky na tu či onu humanitární aktivitu kolem nás rojí přímo překotně. Vyznáme se to v tom labyrintu napřažených dlaní? A jak moc jsme ochotni humanitárním organizacím přispívat?
Najít odpovědi na výše uvedené otázky se snažila společnost Factum Invenio, která pro Český výbor pro UNICEF (www.unicef.cz) připravila opakovaný výzkum. Sběr nejnovějších dat probíhal v závěru roku 2005 na reprezentativním vzorku 503 respondentů starších 18-ti let metodou řízených telefonických rozhovorů (CATI – Computer Assisted Telephone Interview). Navázal na obdobný výzkum z let 2000 a 2003. Asi nejvíc mne překvapilo, že celá 1 dotázaných neznala a nebo si nevzpomněla na žádnou humanitární organizaci. Při dotazu jaké humanitární organizace lidé znají, organizaci UNICEF uvedla spontánně na prvním místě téměř pětina (19%) respondentů. Jednalo se především o ženy (23 %) a lidi se středoškolským vzděláním (26 %). 
Mezi dalšími organizacemi byly Kapka naděje (13 %) a Červený kříž (12 %). Z porovnaní nejznámějších humanitárních organizací u nás je zřejmé, že UNICEF se stal v uplynulých pěti letech subjektem, který se nejčastěji vybaví jako první na mysli každému pátému obyvateli České republiky. Organizace Červený kříž vykazuje v průběhu šetření posledních pět let klesající trend znalosti.
A jak je to s tou ochotou Čechů pomáhat? 80 % dotázaných uvedlo, že během posledních dvou let přispělo nějaké humanitární organizaci. V roce 2005 došlo k zásadnímu (téměř dvojnásobnému) nárůstu zejména v případě opakovaných příspěvků. „Tento nárůst nastartovala s největší pravděpodobností katastrofa v jihovýchodní Asii – vlny Tsunami a další přírodní katastrofy, kdy se rozšířila možnost přispívat prostřednictví mobilu, formou DMS,“ komentoval představená čísla Martin Melichar ze společnosti Factum Invenio. Pavla Gomba, ředitelka Českého výboru pro UNICEF, čísla výzkumu doplnila pohledem „druhé strany“. Připomněla, že „znalost organizace ještě neznamená, jak lidé chtějí UNICEF podpořit,“ a že kdyby přispěli všichni tolik, jak o tom hovořili po telefonu, měla by v ruce nejspíš zcela jiná čísla. Na dotaz, jak si Češi stojí s dárcovstvím ve srovnání s ostatními státy, řekl Jan Herzmann, generální ředitel společnosti Factum Invenio: „Jako Češi se, ve srovnání s ostatními evropskými státy, nemáme za co stydět.“
- Osm z deseti Čechů přispělo během posledních dvou let nějaké humanitární organizaci. Téměř čtvrtina přispěla přímo organizaci UNICEF.
- Organizaci UNICEF zná osm Čechů z deseti, spontánně mezi humanitárními organizacemi jej jmenovala téměř čtvrtina.
- Lidé „schvalují činnost UNICEFu“ a vnímají ho jako subjekt, který „pomáhá lidem v ostatních zemích“, „pomáhá v nouzi“ a „je důvěryhodný“.
Patříte-li k těm, kteří spíše než jakékoli interpretace raději vidí statistická čísla a grafy, pak vám doporučuji prohlédnout si tiskovou zprávu Povědomí o UNICEF a ochota Čechů přispívat na webu společnosti Factum invenio – www.factum.cz
