I Vaším přičiněním spatřila světlo světa třináctidílná série nových komiksových příběhů Rychlých šípů, rekonstruovaných podle dochovaných scénářů a námětů Jaroslava Foglara. Jak se Vám rekonstruovalo?
Byla to pro mne jako scenáristu dosud asi největší výzva. Jedenáct příběhů, na nichž jsem se spoluautorsky podílel (zbývající dva byly Foglarem rozepsané), se lišilo mírou rozpracovanosti námětů. Ale u většiny zcela chyběly dialogy a u některých jsme museli vymyslet kompletní příběh jen z velmi stručných nástinů. Jednak ta velká zodpovědnost: zpracovat náměty Jaroslava Foglara tak, aby se pokud možno zachoval spirit, humor, způsob mluvy všech kluků z Rychlých šípů, ale i formální členění: 12 oken na stránku.
A také obava, abychom nezklamali čtenáře. Abychom to příliš nezmodernizovali, neposunuli zbytečně někam jinam. Ale zároveň taky abychom nebyli zbytečně bázliví a opatrní.
Narazil jste při práci na textech těchto obrázkových příběhů na něco, co by se dalo nazvat úskalím?
Ano, právě u těch několika příběhů, které si pan Foglar poznamenal jen do pár vět jako námět. Tam jsme už si museli vyloženě vymýšlet, jak by to mohlo asi být, kdyby tyhle náměty pan Foglar se svými spolupracovníky kreslíři dokončil. A to byla ta nejdobrodružnější práce. Zároveň mně i kolegům bylo jasné, že tady už se nesnažíme dokončit rozdělanou práci, ale spíš napsat a nakreslit jakousi poctu Rychlým šípům, kde se pokusíme zachovat poetiku jejich příběhů. Ale samozřejmě si nechceme hrát na to, že právě takhle by to pan Foglar býval napsal.
Vybavíte si, kdo a kdy za Vámi s nabídkou této práce přišel a co při tom říkal?
S nabídkou za mnou přišel Roman Šantora, který se na přizvání mě jako scenáristy dohodl s výtvarníkem Jiřím Grusem, když bylo jasné, že náměty nepůjde jenom nakreslit, ale je nutné jim pomoci se stavbou příběhu a hlavně napsat dialogy.
Co se Vám tak honilo hlavou, když jste kývl na možnost vdechnout komiksový život námětům, jež přes dvacet let dřímaly kdesi v pozůstalosti jejich slavného duchovního otce?
Dojetí, pocta, vděk, velká zodpovědnost…
Pod dílem jsou podepsáni dva autoři: kromě Vás ještě kreslíř Jiří Grus. Co byste o svém kolegovi řekl – jak se Vám s ním spolupracovalo a kterých jeho vlastností si na něm kupříkladu ceníte?
O Jirkovi bych řekl, že jsme spolu udělali už několik knížek, jsme přátelé, rozumíme si, víme, co od sebe čekat, nemusíme si nic složitě vysvětlovat, protože vnímáme velmi podobně každý detail v dialogu i v kresbě. Vím, že když něco napíšu, Jirka to dokonale ztvární obrazem, vystihne každou jemnost, humor, zkratku, dodá slovům přesně to, co potřebují, aby ožila. Jiřího považuju za největšího českého ilustrátora a je pro mě obrovskou ctí, že s ním můžu pracovat.
Co by to bylo za rozhovor, kdyby při něm nepadla otázka na tvůrčí plány do budoucna… Takže – do čeho se chcete pustit příště, nebo jste se už pustil?
S výtvarníkem Richardem Fischerem dokončujeme druhý díl našeho komiksového románu Rváčov z prostředí vontského hnutí z 80. a 90. let a momentálně pomalu rozvíjím s mými spolupracovníky dva náměty na celovečerní hrané filmy, jeden je sci-fi a druhý pohádka pro děti i dospělé. V hlavě mám také náměty na pár komiksových alb, ale nejprve k nim musím přemluvit Jiřího Gruse…
Chtěl byste k danému tématu poznamenat ještě něco, co zde dosud nezaznělo, a mělo by?
Na základní školu jsem chodil s kamarádem, jehož rodina se přátelila s Marko Čermákem a Jaroslavem Foglarem a panu Foglarovi pomáhali v těžkých dobách, když nesměl vycházet. Tento můj kamarád Michael mne v roce 1991 přivedl za Jestřábem k němu domů na Žižkov pro podpis knížek. Co bych si jako kluk, ohromený ze setkání s Jestřábem býval tehdy pomyslel, kdybych věděl, že o nějakých 30 let později Michaelovi předám knížku Rychlé šípy Marko Čermáka s příběhy, na nichž jsem se podílel jako scenárista? Kruh se tím uzavřel a mám z toho velkou radost a on snad taky… Mockrát děkuji za rozhovor, pane Majere.
…To já děkuji Vám.
Zařadil: -maj-
