Nezakazujte dětem volnočasovky kvůli špatným známkám

Asi jste čekali, že to bude lepší. Trestáte své děti za špatné školní výsledky? Zakazujete jim televizi, počítač nebo nějakou volnočasovou aktivitu? Nedělejte to. Proč?

Nechci polemizovat o zákazu televize nebo počítače. Zvláště, pokud dítě u těchto dvou přístrojů tráví značnou část svého času, může mít takový zákaz i opodstatnění. Otázkou však je, zda by množství takového času nemělo být vyřešeno dříve, než dojde ke školním problémům. To by ale bylo na jinou a delší debatu.

Jsem přesvědčen o tom, že tím nejhorším zákazem, který můžete dítěti uštědřit, je zákaz účasti na pravidelné zájmové aktivitě nebo na táboře. Proč? Pomiňme teď to, že trestat za školní výsledky není obecně moc dobré – třeba proto, že dítě za své známky nenese vinu úplně samo. Proč ale nezakázat aktivitu, na kterou se dítě celý týden těší? Mohlo by se zdát, že nepustit dítě na oddílovou schůzku – na kterou se celý týden těší – a donutit ho sedět u učení, je dobré řešení. Není to tak, a to hned ze dvou důvodů.

Jednak si buďte jistí, že za ty dvě, tři hodiny se stejně nic nenaučí, protože bude v myšlenkách s kamarády v kroužku. A to se potom špatně učí. Hlavní důvod, proč to nedělat je ale jiný. Může se zdát, že kroužek nebo oddíl je pro dítě jen zábava. Opak je ale pravdou. Správně vybraná „volnočasovka“ je pro dítě místem rozvoje, získávání zkušeností a místem, kde pokračuje výchova. Výchova, která započala doma a pokračovala ve škole…

Důležité také je, dobře zvážit množství aktivit, které dítě během týdne má. Každý týden odpoledne nějaký kroužek je už spíše na škodu a školním výsledkům to jistě nepomůže.
Zeptal jsem se na názor PeadDr. Milan Pavlíka, ředitele pedagogicko-psychologické poradny Vysočina. Ten k tématu uvádí: „Rodiče, kteří podporují aktivně činnost svých dětí v zájmových útvarech, by si měli dobře zvážit množství těchto aktivit dětí. Je hezké, když se děti vedou ke sportování, rozvíjení rozumových dovedností a jiných aktivit mimo školu. Tyto volnočasové aktivity jsou ale spojeny s další přípravou dětí, s velkým objemem času v pracovním týdnu dítěte, mnohdy jsou to i volné dny jako soboty a neděle.

Při školní docházce v současnosti je kladen důraz na výkon dítěte, porovnávání se s ostatními spolužáky, porovnávání výkonů v běžném dni školní docházky. U některých dětí, které jsou často takto vystaveny takovému velkému objemu povinností, poté může docházet k potížím v přípravě na vyučování. Proto jsem v úvodu psal, že je zapotřebí zvážit ze strany rodičů množství vedlejších aktivit dítěte, aby to nebylo v podstatě na škodu a v konečném důsledku kontraproduktivní.

Čili dětem bych nezakazoval tyto vedlejší aktivity a netrestal je tím, spíš bych se zaměřil na pomoc dítěti se školními povinnostmi a zredukoval počet volnočasových aktivit. Dítě je sice snadno a rychleji unavitelné, než dospělý, ale také mnohem rychleji dochází k regeneraci sil, které bude zapotřebí zacílit směrem k volnočasové aktivitě, ale je potřeba nechat dítěti i možnost odpočinku dle jeho představ.

Ono se dá zjednodušeně říct – ponechat si zdravý selský rozum a vždy pečlivě zvážit ze strany rodiče, kterou aktivitu podporovat a kterou upozadit, to vše ale ve prospěch svého dítěte, a hlavně neimplementovat své touhy a nesplněná přání a očekávání do svého potomka. Čili, když jsem to nedokázal já, tak mladý to musí.“

Co říct na závěr? Volnočasové aktivity jsou důležitou součástí rozvoje dětí a jako takové by neměly být využívány k trestání. Zároveň je ale důležité dítě nepřetěžovat a o správném využití jeho volného času dítěte přemýšlet.

Autor je předsedou představenstva Rady dětí a mládeže Kraje Vysočina (RDMKV)