Fenomén Foglar

K stému výročí narození Jaroslava Foglara vydala Prázdninová škola Lipnice – edice časopisu Gymnasion, ve spolupráci se Sdružením přátel Jaroslava Foglara sborník nazvaný Fenomén Foglar. Editor Ivo Jirásek oslovil široké spektrum autorů a shromáždil více než 50 příspěvků rozmanitého obsahu, formy i rozsahu (sám je také autorem několika textů).
Prázdninová škola Lipnice, která už více než 30 let působí na poli zážitkové pedagogiky, se tímto počinem hlásí k jednomu ze svých důležitých ideových zdrojů – odkaz Jaroslava Foglara vždy byl a je přítomen v její filosofii a poslání a významně také ovlivnil metody a formy, které PŠL pro naplňování svých výchovných cílů používá.

Ve foglarovské inspiraci je možné hledat jedno ze zásadních východisek vzniku fenoménu hry, který se stal pro PŠL typický. Díky tvořivému využití hry pro výchovu (systematická práce s herními principy, vznik her motivovaných působivými legendami atd.) získalo české pojetí zážitkové pedagogiky mezinárodní uznání.
(Jaroslav Foglar středisko PŠL v Lipnici nad Sázavou navštívil – v roce 1987 byl hostem jednoho z kurzů).

Pohled očima zážitkové pedagogiky

Sborník sleduje Jaroslava Foglara a jeho dílo z hlediska současné podoby zážitkové pedagogiky (jak objasňuje Ivo Jirásek v úvodním zamyšlení Otázka namísto úvodu:
„Sborník si klade za cíl poukázat na onu neuvěřitelnou sociální šíři a rozmanitost, kterou jméno Foglar zasahuje“…

…“Chceme upozornit na možnosti inspirací dnes a tady. Nevnímat dané téma jako uzavřenou etapu historie, ale jako žhavě soudobé náměty k realizaci i k hlubšímu zamyšlení. Vnímat možnosti, jež se nabízejí moderním formám zážitkové pedagogiky…“ )
Druhý cíl - přiblížit zájemcům osobnost Jaroslava Foglara - zmiňuje Jirásek ve své studii Prototyp zážitkového pedagoga jako …“úsilí o určitou vyváženost mezi kladným oceněním a kritickým poukazem na limity. Nehodláme snášet pouze oslavné ódy, protože z Jaroslava Foglara nechceme dělat nedotknutelnou legendu…“).

Tyto cíle byly bezesporu naplněny. Editor „dodržel slovo“ a ve sborníku lze skutečně najít řadu námětů pro další rozvíjení oboru zážitková pedagogika (přímo v Jiráskově studii Prototyp zážitkového pedagoga i v jeho závěrečném rozboru Foglarova díla Očima zážitkové pedagogiky), výrazné podněty k úvahám ale „vykouknou“ (někdy jakoby bezděčně) i v některých subjektivně laděných příspěvcích a vzpomínkách - např. určité pochybnosti o možnostech využití Foglarova výchovného odkazu pro současnou dobu nebo stručné zmínky o Foglarových výchovných neúspěších a problémech, které měl ve svém oddíle(!).
Široké spektrum názorů na význam osobnosti a díla Jaroslava Foglara naznačuje už anketa zařazená na počátek knihy – více než 20 osobností z oblasti filosofie, politiky, vědy, kultury a umění odpovídá na otázku, zda „Může prvorepublikový Foglar něco nabídnout mládeži v postmoderní době počítačových her?“

…obraz osobnosti

Sborník může být cenným a čtivým zdrojem informací i pro čtenáře, kteří se prostě „jen“ chtějí dozvědět něco víc o Jaroslavu Foglarovi, jeho životě a díle. Také tento cíl je naplněn, a navíc přitažlivou formou - z jednotlivých textů se jako mozaika postupně skládá barvitý obraz svérázné osobnosti a širokého kontextu jejího působení v období takřka celého 20. století. Soubor textů, rozčleněných do tématických okruhů Fenomén pod drobnohledem, Cesty životem, Ve světle filosofie a etiky, Hledání archetypů, Rychlé šípy Erótovy, Svět literatury, Výchovné úsilí, V pohybu, Výtvarníci, Jako múza, Motivy a témata, Vzpomínky a vyznání, Péče o živý odkaz a Literární dílo předkládá čtenáři nejen už zmíněný mnohostranný pohled na osobnost Jaroslava Foglara a jeho dílo, ale pojmenovává a reflektuje množství souvislostí a vazeb, které od této osobnosti vedou do oblastí pedagogiky a psychologie, etiky, literární vědy (a dokonce i dramatu), do sféry sběratelství atd.

Sborník je tak vlastně svědectvím vypovídajícím o mnoha oblastech lidské činnosti, které Foglar svým působením zasáhl a ovlivnil a na kterých se přímo podílel. Byl nejen originálním zážitkovým pedagogem a spisovatelem, jak ho většinou známe, ale odvedl například také velký kus práce jako redaktor v redakcích několika časopisů, byl recenzentem knih, vedl čtenářské kluby, stál u zrodu snad nejoriginálnějšího komiksu v Čechách, 60 let nepřetržitě psal kroniku oddílu, který vedl, byl i docela zručným ilustrátorem…

Mladí čtenáři a ti, kteří Foglara –Jestřába osobně neznali, patrně ocení příspěvky podrobněji přibližující jeho osobnost s některými specifickými rysy – zvláštním vztahem k matce a určitým odstupem k ženám, obdivem k chlapeckému věku, jistému estétství projevujícímu se kromě jiného třeba v imperativu „mít svalnaté a opálené tělo“… Prostor dostávají i problematické vzpomínky současníků a spolupracovníků (od sporů o autorská práva a výši honorářů s autory ilustrací k seriálu Rychlé šípy až k nejzávažnějšímu tématu – Foglarovu nedobrovolnému kontaktu a komunikaci s StB (Jiří Zachariáš: Noční můra Jaroslava Foglara).
Badatelé a zájemci o Foglarovo dílo přivítají komplexní informaci o materiálech týkajících se Jaroslava Foglara, které jsou v uloženy v Památníku národního písemnictví (Dorota Lábusová: Osobní fond Jaroslava Foglara).

Kdo jsou autoři jednotlivých textů? Výčet téměř 50 jmen by mohl být dobře charakterizován výrazem „bohatství různosti“ – autory příspěvků jsou přímí spolupracovníci a souputníci Jaroslava Foglara, členové a odchovanci pražské Dvojky -- oddílu, který JF vedl, ale také „následovníci“, kteří se v různých oblastech lidské činnosti inspirovali Foglarovým dílem a na základě tohoto podnětu vytvořili svébytný počin (jako příklad uvádím článek Václava Marhoula o jevištním zpracování tématu Rychlé šípy v pražském divadle Sklep – Sklep sobě, Foglar Sklepu,Sklep Foglarovi nebo příspěvek Jaroslava Velinského, který doplnil Foglarovu stínadelskou trilogii o další díl – Jak jsem napsal čtvrtý díl Stínadel), dále lpedagogové, publicisté i lidé z umělecké branže…

Sborník působí „živě“ – pocit dynamiky je dán tím, že některé příspěvky působí díky postojům a osobním zkušenostem svých autorů rozporuplně nebo dokonce protikladně, editor připouští, že „ideové střety a rozporné názory jsou i dnes součástí foglarovské komunity“ a nechává tuto názorovou šíři vyznít bez komentářů a pokusů o násilné ideové sjednocení – právě v této pestrosti vidí odraz barvitého foglarovského světa i Foglara samotného. Jednotlivé texty vypovídají o svých autorech, posouzení a vytvoření celkového názoru nechává editor výhradně na čtenáři.
(Vzhledem k oblíbenému českému rysu výrazné osobnosti buď zatracovat nebo naopak upravit či zamlčet jejich kontroverzní rysy a kontext, zbavit je tak „životnosti“, případně je postavit na piedestal, je třeba tento přístup ocenit).

Pozorný čtenář tak může získat představu o obrovském množství debat, polemik, kritik, odsudků, obhajob, úvah, studií esejů atd., jež Jaroslav Foglar svým působením během let vyvolal, o ideových rozborech a úvahách vedených z třídních pozic nemluvě. Kolikrát se literární kritici zamýšleli nad uměleckými kvalitami jeho knih, nad jazykovými a stylistickými prostředky, nad jeho schopností vytvořit dramatickou zápletku a čtenářsky přitažlivou fabuli! (ve sborníku např. text Petry Kraclové Jaroslav Foglar očima kritiků). Zajímavé je sledovat, jak mohou být Foglarovy knihy nazírány i z hledisek, na něž autor při psaní pravděpodobně vůbec nemyslel – např. rozbor podle jungovské teorie archetypů (Ježek v kleci jako symbol proměny, autor Karel J. Beneš nebo optikou principu Erós (Starořecký Erós Rychlých šípů, Jiří Kuběna), reflexe se dostalo i Foglarovu autorskému zacházení s krajinou (Fenomén krajiny v díle Jaroslava Foglara)…

Jaroslav Foglar inspirující

Jak sborník dokládá - je potěšující a obdivuhodné, že Foglar ani po stu letech od narození není tématem jen pro úzkou skupinu nadšenců a ctitelů, badatelů, historiků nebo pedagogů, ale stále inspiruje i další cílové skupiny. Jeho dílo a artefakty s ním spojené jsou předmětem sběratelství (Jaroslav Foglar a sběratelství, autor Václav Nosek – Windy), jeho Rychlé šípy byly ve formě zdramatizovaného komiksu s velkým úspěchem uvedeny ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, v pražském Rokoku a v příbramském divadle (Rober Bellan/David Vacke: Foglar na Slovácku, tradiční písničky oddílu Dvojka byly v podání členů oddílu počátkem 90. let natočeny pro vydavatelství Venkov (Jaroslav Čvančara: Jarmil Burghauser-Jumbo aneb Hoši od Bobří řeky zpívají)…

V dětství jsem se – ač holka – díky skautské minulosti svého otce s některými knihami Jaroslava Foglara potkala, silně na mě působily a vztah k jejich autorovi přetrval i do dospělosti. Teprve po přečtení Fenoménu Foglar jsem si však s obdivem uvědomila, jak mnoho lidí a dějů může jeden člověk svým působením ovlivnit, jak dlouho může takový vliv přetrvat a jaké „ovoce“ může přinést. A přitom šlo o docela „normálního“ člověka – tedy nikoli jedince obdařeného formální mocí, prostřednictvím které by hromadně zasahoval do životů lidí.
(Za zmínku stojí třeba i odraz foglarovských hrdinů a příběhů ve všeobecném povědomí -zřejmě existuje jen málo lidí, kteří by nikdy neslyšeli jméno Rychlé šípy, také ježek v kleci patří i v současnosti mezi obecně známé artefakty a když někdo přirovná určitou skupinu lidí k Bratrstvu kočičí pracky nebo jedince k Mirkovi Dušínovi, většina lidí této metafoře dobře rozumí. Není i to potvrzením živosti Foglarova odkazu?)

Když uvážíme, čeho dosáhl jeden člověk, jemuž k dosažení věhlasu a slávy nepomáhala žádná P.R. agentura, ale naopak byl objektem mnoha protivenství, prosadil se pouze svou výchovnou a autorskou prací a jeho dílo přežilo několik společenských režimů (a každý z nich na něj reagoval posvém), je to úctyhodný výkon a obdivuhodná bilance jednoho života.
A proto si Jaroslav Foglar - byť v některých směrech možná svérázná a kontroverzní osobnost - zaslouží uznání a pozornost i „v našich časech“.
Sborník Fenomén Foglar je k tomu působivou inspirací a důstojným příspěvkem.

Kniha v příjemné a přehledné grafické úpravě (Michal Stránský) je doplněna vtipně vybranými fotografiemi, které výmluvně ilustrují tématickou a názorovou šíři knihy (obrazový redaktor Pepa Středa) a soupisem celého Foglarova díla (zpracoval Václav Nosek – Windy).

Fenomén Foglar, vydala Prázdninová škola Lipnice, edice Gymnasion, editor Ivo Jirásek, první vydání 2007