Dobrovolníci Hnutí Brontosaurus pomáhají v himálajském Ladakhu obětem povodní

Odjeli do indického Ladakhu učit ve školách, avšak poslání jejich pobytu se od minulého čtvrtka změnilo. Hlavní město Leh bylo zasaženo ničivými povodněmi. Přívalová vlna smetla z příkrých svahů cokoliv jí stálo v cestě a okolní vesnice zaplavila bahnem. Kritická událost si vyžádala 165 mrtvých a 500 lidí se stále pohřešuje. Dobrovolníci Hnutí Brontosaurus se rozhodli, že v situaci, které místní obyvatelé nejsou zvyklí čelit, musejí přiložit ruku k dílu. Zkušenosti nabyté několikaletou spoluprací s ladackými partnery využili pro organizování pomoci.

Ladakh byl v pátek 6. 8. 2010 zasažen obrovskými povodněmi. V Lehu přívalová vlna naprosto zlikvidovala některé obytné domy, autobusové nádraží, telefonní ústřednu, zaplavila místní nemocnici a letiště. V okolních vesnicích srovnala asi čtvrtinu domů se zemí a polovinu zaplavila bahnem. Většina města zůstala bez elektřiny a kerosinu do generátoru začalo být nedostatek. Město zůstalo odříznuté od okolního světa, protože silnice směrem do Manali i do Srinagaru byla zaplavena, mosty a kusy silnice strženy.

"První dva dny nevypadaly příliš organizovaně. Městem bloudila spousta turistů, kteří se snažili koupit něco k jídlu a pití a zjistit cokoliv o rozsahu živelné pohromy nebo o budoucím vývoji počasí. Městem projížděly automobily rozšiřující potřebné informace, avšak hlášení bylo pouze v ladačtině. Místní obyvatelé nevěděli, co mají v podobné situaci dělat, a před hrozbou dalších povodní utíkali do hor. Rozhodli jsme se, že zkusíme udělat, co bude v našich silách," popisuje situaci v prvních dnech Andrea Bachtíková, koordinátorka projektu La Ngonpo.

Dobrovolníci navázali komunikaci s Moravskou misijní školou, s níž spolupracují v rámci projektu La Ngonpo - Krajní meze již od roku 2006 a zorganizovali materiální sbírku mezi turisty. Pomocí flipchartů rozvěšených po městě informovali turisty o tom, jaký materiál je potřeba a kam ho mají donést. Na sběrném stanovišti zároveň informovali dárce o současné situaci. Za první den vybrali přes 70 triček, 30 přikrývek, 300 svíček, 70 mýdel a další materiál, který distribuovali v záchranných táborech. Někteří turisté darovali i finance, za které se nakoupily lopaty a krumpáče na odstraňování nánosů povodní.

"Ihned po povodni zasáhla armáda, která odvedla skvělý kus práce. Zprovoznila hlavní cesty, zřídila záchranné tábory, odklidila letiště atd. Druhý den po katastrofě začala být aktivní Ladakh Budhist Associasion, která organizovala finanční sbírku. Humanitární pomoc zvenčí Ladakhu byla nemožná kvůli nepřístupnosti daného místa. Řada turistů by ráda odjela, ale neměli jak se dostat z města pryč, a tak měli chuť alespoň být nápomocní. Proto jsme viděli jako nejlepší variantu organizovat pomoc v jejich kruzích," objasňuje motivaci pomoci koordinátorka dobrovolníků Vladimíra Regerová.

Kromě materiální pomoci zorganizovali brontosauři dobrovolníky z řad turistů ochotných vydat se do postižených oblastí. Sraz měli každý den v 10 hodin před školou, odkud je rozvážely školní autobusy na místa, kde jsou potřeba. Někteří jedou pracovat manuálně (odklízet bahno, kameny, vynášet věci ze zaplavených domů), jiní jedou do záchranných táborů zabavit děti (hrát s nimi hry, vyučovat). Za první a druhý den se podařilo vypravit více než 100 turistů na pomoc obětem.

"Práce je hrozně vysilující, jak fyzicky, tak psychicky. Dnes jsme celý den odhazovali bahno a vykopali jsme pouze polovinu okna jednoho domu v Choglamsaru. Pod bahnem je celý dům a zahrada. Nedokážu si představit, jak dlouho bude trvat, než se celý dům odklidí," popisuje postup práce Marie Krausová, dobrovolnice projektu La Ngonpo - Krajní meze.

V hlavním městě a jeho okolí panuje pochmurná nálada. "Sezóna skončila," komentuje situaci kašmírský obchodník. Někteří však neztratili pouze tržbu, ale i střechu nad hlavou, příbuzné nebo členy rodiny. V Moravské škole zemřeli dva učitelé a žáci. Škola je uzavřená do odvolání.

"Jsem úplně vysílená. Za těch několik dní jsem předala snad nejvíce informaci v životě," popisuje své pocity Vladimíra Regerová. "V současnosti je zde pomoc z okolního světa čím dál více znatelná. Místní instituce organizují pomoc a obyvatelé pracují, jak jen mohou. Za pár dní mohu Leh s klidem opustit, ale bude ještě dlouho trvat, než se zde život vrátí do normálu."

"Ladakh je velmi suchá oblast s průměrným množstvím srážek čtyřicet milimetrů za rok. To, že v srpnu doputují některé monzunové deště až do Ladakhu, je celkem normální jev. Avšak i ti nejstarší pamětníci si nepamatují, že by srážky byly doprovázené bouřkou. Ladacké hory nejsou zpevněny žádným vegetačním pokryvem a pouze malé množství vody vytvoří masu bahna, která se valí údolím dolů," vysvětluje inženýr stavební hydrologie a organizátor projektu Jiří Sázel.

Čeští dobrovolníci jezdí do Ladakhu v rámci projektu La Ngonpo - Krajní meze učit do ladackých škol a pomáhat při stavbách a opravách ladackých klášterů. Každý rok je vypravena dvacetičlenná skupina, která působí na šesti různých místech. Na průpravu působení v Ladakhu absolvují v Česku tři přípravná setkání.

---

Více informací o projektu La Ngonpo - Krajní meze lze nalézt na http://lnkm.cz

---