Seminář v Justiční akademii osvětlil řadu nejasností kolem právní úpravy spolků

Principy a pravidla, o něž nový občanský zákoník opírá legislativu týkající se spolků, byly hlavním námětem „kulatého stolu“ konaného 21. května 2013 pražském sídle Justiční akademie.

Smyslem semináře bylo obecně i na konkrétních příkladech představit právní úpravu spolků, uvést na pravou míru některé tradované fámy a ozřejmit i zásadní výkladové nejasnosti. O kulatý stůl, uspořádaný Ministerstvem spravedlnosti ČR, byl značný zájem: zúčastnilo se ho na šest desítek zájemců, převážně zástupců neziskových organizací různého typu.

Během tříhodinového setkání se k problémům spjatým se „spolkovou legislativou“ postupně vyjádřilo sedm právnických expertů. Na seminář si udělali čas náměstek ministra spravedlnosti František Korbel, hlavní autor nového občanského zákoníku (NOZ) Karel Eliáš, Ivo Telec z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Kateřina Ronovská z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, hlavní autor zákona o obchodních korporacích Bohumil Havel, advokátka Lenka Deverová a Petr Pavlok, předseda Rozhodčí a smírčí komise Junáka. Za jeden stůl s nimi usedl prezident Asociace veřejně prospěšných organizací Marek Šedivý. Výklad a odborné úvahy se týkaly mnoha termínů, jejich definic i vzájemných vazeb. Následovala dlouhá série dotazů od přítomných, která ukázala, nad čím si lámou lidé v neziskovkách hlavu, v čem tápou a kde třeba mohou hledat řešení.

JUDr. Karel Eliáš, hlavní autor nového občanského zákoníku, se snažil vysvětlit šíři možností, které zákoník dává. Zdůraznil, že v oblasti právnických osob NOZ nenařizuje jediné správné řešení, ale nabízí určitou variabilitu cest. A tak je možno k určitým činnostem založit spolek nebo nadaci, nadační fond nebo ústav atd. Je na každém, aby si zmapoval klady a zápory jednotlivých cest a hledal optimální řešení. Svůj příspěvek uzavřel JUDr. Eliáš slovy: „A to je i poselství § 3 odstavce 1 NOZ, který v podstatě říká: Dělejte si, co chcete, hlavně neškoďte ostatním.“

JUDr. Kateřina Ronovská se věnovala „transformaci spolků“: „Nazvala jsem ten stav, který zavládl v neziskovém sektoru, „transformační fobií“ – někdo vyvolal pocit, že by se nutně každý měl někam, nejlépe okamžitě, na něco přeměnit,“ a pokusila se vysvětlit, že není třeba se stresovat, neboť základním rysem transformace je, že se právnická osoba nezrušuje, nezaniká, a téměř nic se nemění... Pro většinu sdružení platí tzv. automatická transformace, kdy se občanská sdružení s novým zákoníkem „překlopí“ do právní formy spolku, podobná je i přeměna nadace a nadačního fondu podle NOZ. Dále vyjmenovala, které právní formy se v co mohou změnit podle kterých předpisů a zákonů a zda se tak děje automaticky nebo se mohou subjekty samy rozhodnout o změně pravidel.

JUDr. Ivo Telec vysvětloval základní principy nového spolkového práva. Zmínil především dobrovolnost ve fungování spolků, možnost zřídit samosprávu, možnost mít či nemít příspěvky, vklady a majetek, ručení hlavního spolku za spolky pobočné i otázku vedlejší hospodářské činnosti a zisku.

JUDr. Bohumil Havel se věnoval změně spolků a pobočných spolků.
Upozornil, že je možno vyčkat, v klidu si projít zákon a pak upřesnit vnitřní dokumentaci – a na to jsou tři roky času. Vysvětlil také, proč je třeba evidence spolků v rejstříku, ale i jejich pobočných spolků. „Existovaly? Existují. Nic se nemění. Mají pouze povinnost se nechat zaevidovat do veřejného rejstříku. Do 2 let. Nic víc, než provést evidenci. Protože ta je potřebná. Právnická osoba s námi nějak komunikuje, my ji nevidíme, my potřebujeme data, abychom byli schopni na ni mluvit, a to je: kdo za ni jedná, kde má sídlo, jaká je činnost,“ a dále upřesňuje, že jde jen o několik položek. „Po prostudování OZ zjistíte, že skutečných změn je minimum, “ dodal.
Dále se JUDr. Havel dotkl problematiky ručení pobočných spolků, konkrétně upřesnil, že je-li pobočný spolek zapsán, ručí hlavní spolek v rozsahu vymezeném stanovami. Jinými slovy: spolek nemusí mít ručení – anebo může mít obrovské.
Nakonec objasnil pojmy podnikání, výdělečné činnosti a zisku. Vysvětlil, že podle NOZ bude spolek „nepodnikatel“, a pouze v té jedné části, která se týká třeba provozu ubytovny, může být chápán jako podnikatel: „Podnikání – historicky – vede nejen k tomu, že dosáhnu zisk, ale také že ho rozdělím mezi členy nebo zřizovatele... Zisk je zisk. Příjem je něco jiného. Výdělek je něco jiného. Vždycky je ten zisk. A zisk znamená, že ho mám. A když ho nemám, tak ho nemám. I kdybych jinak vydělával dost peněz. Protože ho nemusím mít, jelikož mám náklady, které jsou s tím spojeny. Je třeba si uvědomit, že zákon nepaušalizuje. Dává možnost úvahy, jestli ten jejich ekonomický efekt je skutečně zisk nebo je to pouze příjem. Nebo výdělek.“

Po první části následovala diskuze, ve které se opakovaly dotazy k ručení pobočných spolků (které vyplývá vesměs ze stanov spolku), vedení seznamu členů (které není povinné), nebo upřesnění požadavku členské schůze.

Ve druhé části setkání hovořil Ing. Marek Šedivý o možnosti přeměny občanských sdružení podle účelu na o.p.s. – tedy na obecně prospěšné společnosti.
JUDr. Lenka Deverová se věnovala otázce činnosti spolku, která se může vztahovat i k nečlenům, což porovnala i s historií již z dob Rakouska-Uherska, kdy spolky byly zřizovány právě pro veřejné účely.
Mgr. Petr Pavlok upřesnil terminologii činnosti spolků, kdy jednotlivé pojmy jako účel, činnost nebo zisk opřel o konkrétní paragrafy NOZ.

V závěrečné diskuzi se hovořilo zejména na téma dotací, které jsou významným zdrojem prostředků části neziskových organizací. Zazněly například obavy, že u některých typů právnických osob podle NOZ nebudou mít dosavadní příjemci na dotace nárok, případně že přejmenování může být pro přerozdělování dotací problémem. Další dotazy se týkaly vymezení hlavní a vedlejší činnosti spolků, otázce kolektivních členů svazů a obdobných individuálních problémů jednotlivých neziskovek.

Na závěr se z pléna ozvala chvála na adresu řečníků a poděkování za uspořádání tohoto setkání, kde se mnohé otázky, doposud přetřásané v kuloárech, objasnily. Ze strany zástupců ministerstva spravedlnosti zazněl nakonec příslib řešení těch otázek a připomínek, v nichž ještě není zcela jasno, pokud možno ve prospěch neziskových subjektů. Dále MSp slíbilo publikování výkladových stanovisek, která by měla situaci zpřehlednit, a navíc pak komunikaci a koordinaci s ostatními ministerstvy.

U osvětových akcí je pochopitelně cenná nejen fundovanost aktérů, ale i to, jak jejich vystoupení působí na ty, jimž jsou určena. Předseda České rady dětí a mládeže (ČRDM) Aleš Sedláček byl jakožto jeden z jeho účastníků s průběhem kulatého stolu velmi spokojen a za jeho uspořádání ministerstvu poděkoval. Z okruhů probíraných informací ho zaujalo dělení činností spolků na hlavní a vedlejší, jakož i podnikání spolků. „Myslím, že tam zazněla velice cenná informace, že spolek není podnikatel v tom klasickém slova smyslu, byť v rámci vedlejší činnosti může někdy vykonávat i typické podnikatelské činnosti – anebo naopak činnosti, které nejsou považovány za podnikatelské. Jako příklad byl uváděn pronájem vlastních prostor nebo nemovitostí, pokud tam nedochází k nějakým nadstandardním službám. A toto jsou třeba aktivity, na které živnostenské oprávnění není třeba, ba co víc – nemělo by být vystaveno, pakliže by o to spolek žádal…“ Za důležité pokládá také fakt, že to, co spolek dělá v rámci hlavní činnosti, má souvislost pouze a jenom s účelem, za jakým byl spolek založen: „Neexistují žádná jiná vodítka, jak posuzovat, jestli polek smí nebo nesmí něco vykonávat v rámci hlavní činnosti, je to pouze soulad s oním účelem,“ konstatoval Aleš Sedláček. Zmínil se i o tom, že poskytovatelé sociálních služeb byli na semináři ubezpečeni, že z hlediska soukromoprávního nejsou žádná omezení pro to, aby mohl spolek takové služby poskytovat. Zaskřípat to ovšem může na straně veřejnoprávní – poskytovatelé dotací pro ně mohou stanovovat bariéry a různé právní formy omezovat. „Ale v podstatě se to jejich rozhodnutí nedá opřít o nic v právu soukromém, takže toto stanovisko může skýtat velice silnou vyjednávací pozici spolkům, které se cítí být diskriminovány, například při udílení dotací.“

Předseda ČRDM podtrhl rovněž důležitost vysvětlení, které se týká změny právní formy paušálně chybně nazývané transformací. „To nabádá některé úředníky ministerstev k tomu, aby se domnívali, že pokud například udělí dotaci jedné právní formě, která se (ze zákona) automaticky mění na jinou – jako je tomu u „občanských sdružení“, jež se stanou „spolky“ – že je potřeba příslušný vztah obnovovat... Použití pojmu transformace tu může být zavádějící a zatěžovat zbytečně administrativu,“ soudí Aleš Sedláček s tím, že jde o jedno z důležitých poselství směrem k resortním úředníkům.

V paměti mu utkvěl i popis transformačního zákona ve vztahu k obecně prospěšné společnosti. „Bylo zde poprvé a nahlas veřejně řečeno, že OPS není vhodná pro každého, ale spíš pro malá sdružení bez členské základny. A že určitě se ta vhodnost nedá poměřovat na základě poměru služeb poskytovaných členům a poskytovaných „vně“ spolku,“ vypíchl Aleš Sedláček a doplnil: „Což byla rada, již někteří právníci dávali dokonce našim členským sdružením, která začala uvažovat o své transformaci na ópéesky – aniž se zamyslela nad tím hlavním, a sice jestli členy mít chtějí, nebo nechtějí.“

ČRDM pořídila z celé akce audiozáznam, který je dostupný na adrese:
www.adam.cz/dokumenty/2013/130521-kulaty-stul-spolky.mp3