Se zvědavostí vyhlížím, s jakou novinkou se vytáhnou pořadatelé CVVZ (www.cvvz.cz). Rok za rokem se to hemží nejen nápady na seminářích, dílnách, ale i na webu. A pozadu nechce být ani Ostrava, která své brány otevře zájemcům o výměnu zkušeností z celé republiky ve dnech 16. – 19. listopadu 2006. Pořadatelé využili registrační databáze a nabídli zajímavá čísla. Zatímco nejnižší věková hranice je pevně dána – 15 let, ta druhá stanovena není. Nejstaršímu přihlášenému účastníkovi je v tuto chvíli 68 let. Na webu lze zjistit také průměrný věk zájemců (toho času 25,9 roku). Výčet míst, odkud účastnici na CVVZ směřují je velmi rozmanitý. Na mapě byste si museli vyznačit téměř 200 bodů. Nejsilnější tým se vypraví z Brna, které se napřesrok hodlá ucházet o pořadatelskou kandidaturu. O pestrosti setkání zvaného „cévévézetka“ mnohé napoví i počet organizací, z kterých se účastníci hlásí – 103. Ostravskou novinkou jsou tzv. šňurki, tematické programové řady (více ZDE). Pohádkově pojmenované ložnice (Rumcajsova, Káti a Škubánka, Boba a Bobka…) se plní stejně rychle jako místa na jednotlivých programech. Poslední termín přihlášení je sice stanoven na pátek 10. 11. 2006 do 24 hodin, ale pokud chcete být opravdu při tom, neváhejte dlouho. Ani ostravská CVVZ nemá nafukovací prostory a počet ubytovaných účastníků je limitován číslem 1100!
Archiv autora: Radka Páleníková
Ti, kteří jsou členy České rady dětí a mládeže delší čas, jistě dobře pamatují dobu, kdy se vedla složitá jednání mezi střešními organizacemi. Největší boje sváděla ČRDM a Kruh. V tu chvíli byly na pořadu dne nejen otázky názvu jediné „střechy“, ale i mnoho dalších, velmi choulostivých témat – jak malá a kterak zaměřená sdružení mohou být členy, jak by se měla jediná střecha jmenovat apod. Složitá jednání se „vyřešila“ zánikem Kruhu. Nastal čas více přemýšlet o sobě samých. Navíc vypršela platnost Strategie České rady dětí a mládeže pro léta 2000 až 2005 (ZDE) a je třeba přijmout strategii novou.
Bylo to, jako by se voda, která před rokem způsobila v jihovýchodní Asii katastrofu, vylila z Indického oceánu prostřednictvím televizních obrazovek do všech koutů světa. Jediný kratičký okamžik stačil k tomu, aby přišlo o život na 230 000 lidí a dalších 1,77 milionu se ocitlo bez střechy nad hlavou. Snad to bylo tím, že na postižených místech bylo tolik cizinců, snad obdobím, kdy byli lidé ještě plni vánoční nálady. Vlna ničivého vodního živlu v podobě tsunami (cunami) vyvolala vlnu mnohem přívětivější – obrovskou vlnu lidské solidarity, vlnu pomoci.
V příštím roce oslaví své 170. narozeniny charakteristická dominanta Třebíče – mlýn zvaný Větrník. Jeho kresba se objevila i v logu letošní CVVZ, tradičního setkání vedoucích dětských kolektivů, které se uskuteční ve dnech 18. – 20. listopadu. Na to, co se ve městě pod větrným mlýnem všechno semele, jsme se zeptali šéfa letošní CVVZ, Jana Burdy, zvaného Tatanka. Zkušeností má víc než dost – vždyť na Celostátní vzájemné výměny zkušeností jezdí téměř 15 let.
V noci z pátku 1. na sobotu 2. dubna 2005 si více než 11 000 kluků a děvčat na 404 místech u nás, ale také na Slovensku, v Polsku či Rakousku připomělo 200. výročí narození nejslavnějšího pohádkáře všech dob – Hanse Christiana Andersena. Knihovnice a jejich spolupracovnice, laskavé maminky, babičky, učitelé a spousty dalších dospělých totiž připravili v pořadí už 5. Noc s Andersenem. Jaká byla? Dlouhá i krátká, dobrodružná, napínavá, vtipná, kouzelná, strašidelná, laskavá, divoká, pohádková… prostě báječná. A protože jsem dostala vzácné pozvání – do knihovny, kde to kdysi všechno začalo – neodolala jsem a vypravila se přímo do epicentra celého dění – do knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti.
Po pravdě řečeno, představu o práci představenstva příliš nemám. Byť už jsem z pohádkového světa poněkud odrostlá, zůstává mi jeho práce zahalena velkým tajemstvím. Tuším, že se schází (jak pilně jeho členové docházejí, či snad dokonce jak, pro koho a co hlasují či o čem jednají je zřejmě jen a jen jejich záležitost). Ale měli by ji mít šéfové sdružení, kam (se zpožděním cca jednoho měsíce) taková zpráva chodí. Opakovaně žádám, aby informace, které byly projednány na představenstvu a které jsou ke zveřejnění, byly přidány např. na stránky ČRDM. Že nejsem sama, komu takové informace chybí, o tom svědčí některé z nedávno zveřejněných diskusních příspěvků.
Zatímco v soutěžích bývá zvykem, že nejlepší účastníci jsou odměněni zlatem, Debrujáři (Asociace malých debrujárů ČR) si zas vymysleli něco originálního. Pro nejlepší řešitele projektu Einstein 2005 připravili STŘÍBRO… Einsteinovo jméno nezvolili náhodou: rok 2005 je vyhlášen Světovým rokem fyziky právě na základě stoletého výročí publikování Einsteinových fyzikálních článků o teorii relativity, ale například i o Brownově pohybu.
Z pohledu meteorologů žádný zvláštní rekord první únorový víkend v Praze nepadl. Přesto lze říct, že Ledová Praha rekordy lámala. Zatímco teplotní maxima a minima se v pražském Klementinu měří „rekordních“ 230 let, přívlastek Ledová si ke svému jménu Praha připojila teprve před pěti lety. Ačkoli rtuť teploměru v jednotlivých letech kolísá mezi kladnými (14,6 stupňů Celsia v roce 2004) a zápornými hodnotami (– 20,5 stupně Celsia v roce 1841), zájem o Prahu ledovou stále stoupá. A tak není divu, že místa v pěti základních školách, které byly ochotny poskytnout mimopražským dětem „střechu nad hlavou“, byla velmi brzo „rozebrána“. Podobně tomu bylo s více než dvěma tisíci lístky na koncert Děti dětem.
Tak to asi budou účastníci Ledové Prahy, pomyslela jsem si, když jsem se v pátek 4. února 2005 téměř nemohla vejít do na stanici Vyšehrad vagónu metra. Kam jsem pohlédla, všude kluci a děvčata s velkými baťohy. Za chvíli jsem na klopě jedné bundy zahlédla i odznak s nápisem: Ledová Praha.
Praha hrála vždy důležitou úlohu v dějinách národa, země i Evropy. Měla pověst jednoho z nejkrásnějších měst na světě a byl jí vzdáván hold významnými osobnostmi. V průběhu staletí získala různé pochvalné přívlastky: Praha kamenná, Praga tocius Bohemiae domina – Praha paní celých Čech, Praga caput regni – Praha hlava království, Praha zlatá , Praha stověžatá, Praha srdce Evropy, Praha – Řím severu (jak k tomu či onomu přívlastku metropole na Vltavě přišla se dozvíte ze stránek Pražské informační služby – www.pis.cz). Ale jeden přívlastek jsem v tomto přehledu nenašla: Ledová Praha.