Vzdělávání neformální nesdílí aktuální osud formálního vzdělávání, které alespoň v oficiálních státních vizích směřuje zpět k centrálnímu modelu řízení. Veřejná správa se v koncepčních dokumentech o neformálním vzdělávání zmiňuje na okraj, pokud jsou nějaká opatření k této oblasti, tak jsou velice často obecná…
Sloupky
Bratránkům skautům nelze upřít, že jsou doslova líhní osobností. Jednu z nich, totiž Romana Týce, skauta s přezdívkou Kořen, bylo možno vidět a slyšet ve čtvrtek 30. ledna v literárním sklepení v pražské Řetězové ulici. Pozvali ho tam, jak jinak, skauti, v rámci svého pozoruhodného projektu Skautské vize. Roman Týc je muž mnoha nápadů, provokací a myšlének, nad nimiž jedni jásají a druzí tiše koprní. Nejvíc koprní státní moc, ale…
Rok 2014 začal pro neziskové organizace, které se zabývají výchovou a vzděláváním dětí a mladých lidí ve volném čase, změnou. Už to nejsou „občanská sdružení“, ale „spolky“. Vlastně „zapsané spolky“. Zkratkou „z.s.“.
Od 1. ledna 2014 totiž začal platit nový Občanský zákoník.
Volby jsou tu za chvilku, a hned po nich státní svátek… Všechno graduje, přátelé i osobnosti naší kultury vyzývají, abychom šli všichni k volbám, většina z nás si důležitost těchto dní dobře uvědomuje…
A tak vám tady nabízím pro odlehčení malý koktejl citátů a odkazů.
Obraz současné české společnosti…
Názor, že dnešní děti jsou úplně jiné, než starší generace, nesdílím. Jsem přesvědčen o tom, že mají naprosto stejné potřeby a tužby jako děti a mládež před deseti, patnácti, dvaceti lety.
Děti pořád vytvářejí party, mají své neformální vůdce, své oblíbence i neoblíbence. Stále mají stejné vzorce chování. Pořád se najdou děti „problémové“ a děti „v pohodě“. V čem je tedy rozdíl?
Notoricky známý začátek písničkáře Karla Kryla v sobě skrývá informaci, že v dobách totalitních se děly zločiny nejen na lidech, ale také na sakrálních památkách. Některé z nich, které obstály staletí, se už sametové revoluce nedočkaly. Zmaru podlehly zejména stavby drobnější architektury, smírčí kříže, trojiční sloupy, malé kapličky podél polních komunikací. Větší stavby jako kláštery a kostely byly odolnější, ale přesto jich stále zůstává desítky až stovky, které nesou na sobě stopy tohoto odsouzení k pomalému zapomnění a zániku. Podařilo se je vymazat z mapy naší země tak účinně, že je jako vlastní duchovní dědictví necítí ani většina současné společnosti včetně lokální politické reprezentace.
Meteorologové předpovídali ochlazení, a tak jsme se po vlně nepříčetných veder těšili, jak se nám s batohy těch pár kilometrů půjde skvěle. Ale ouha – jen jsme vystoupili z vláčku kousek za městem, ovanul nás horký samum. Naštěstí jsme měli v cestě říčku, kterou bylo třeba přebrodit, protože nedávná povodeň strhla mostek. A když už jsme byli mokří, zůstali jsme déle a bavili se stavěním pyramid z kamínků.
Závěrečná výprava vždycky prověří, co se naši malí táborníci za rok naučili. Ovšem tentokrát…
Mně osobně povodně nic neodnesly ani nezatopily, ale velmi živě jsem vzpomínala na tisíciletou vodu v Praze. Při každém článku, při každé nové fotce se mi svíralo něco uvnitř, jako bych cítila ten popovodňový chlad a vlhko…
Těsně předtím, než se povodně rozlily, jsme šli ve východních Čechách kolem rozbouřené vody – běžně menší říčka, nyní rudý děsivý živel. Známkou toho, že už řeka někde řádila, byly různé věci uchvácené vodou. Mezi nimi plul i fotbalový míč. Když jsem ho uviděla, opět jsem cítila to svírání žaludku…
Tak jsem si letos po letech zahrála kuličky. Sehnali jsme klasické hliněnky, jaké mívali už naši rodiče a prarodiče. Bylo to super. Důlek na cestičce v parku, kudy moc lidí nechodí, takový ten vykroužený patou… Já lovila v paměti pravidla, spoluhráči – děti mezi 7 a 15 lety – se ukázali bez zkušeností, protože na hřištích se už kuličky moc nehrajou a s rodiči teprv ne. Zaujetí hrou…
Kvítka jsou poslové jara, a ty otužilejší zdobily zahrádky i stráně už od konce února. Jenže letos se zima nějak nehodlala vzdát. Žluté talovíny, sněženky a bledulky do prvního jarního dne několikrát zasypal sníh. Na Apríla ho napadlo dokonce tolik, že to způsobilo…