Archa

„Letošní léto nám všem umožnilo zamyslet se nad koncepcí nejenom vlastního života, ale také sdružení a organizací, ve kterých pracujeme. Je dobré se jednou za čas zastavit, zhodnotit uplynulou práci a najít mezery a rezervy…

Monotematický, a přesto mnohovrstevnatý obsah přináší svým čtenářům nové číslo časopisu Archa (4/2010). Známá přehlídka volnočasových aktivit dětských a mládežnických sdružení Bambiriáda, která je ústředním námětem rozšířeného „speciálu“ Archy, letos znovu nabídla přehršli rozmanitých aktivit. „V pořadí již dvanáctá Bambiriáda, ta s letopočtem 2010, opět nezklamala. Znovu byla akcí především pro děti a mládež, potažmo i pro jejich rodiče, kteří malé návštěvníky doprovázejí – a opět si ji děti v nejrůznějších koutech naší republiky báječně užily,“ napsala k tomu Lucie Celbová v úvodníku nazvaném „Bambiriáda opět zabodovala“.

„Rádi a pravidelně zařazujeme do programu tábora pro děti v kategorii 9 – 15 let mezidružinové klání. Tábor Radost totiž žije družinovým duchem, „klučičí“ a „holčičí“ družiny tvoří ideálně osm dětí různého věku v čele s táborníkem – rádcem nebo rádkyní. Část programu probíhá po družinách a právě mezidružinové klání je ideální příležitostí pro to, aby družina ukázala, jak se její členové dosud stihli poznat a sžít,“ popisuje Marie Lukasová, jak to chodí o prázdninách ve Středisku Radost. A nejspíš nejen tam. Právě táborové hry – náměty a praxe jsou ústředním tématem třetího čísla letošního ročníku časopisu Archa.

„Je mylné se domnívat, že dětské neziskovky jsou vzájemnými konkurenty a že každá nová organizace zabývající se programy pro děti je nežádoucí. Tento způsob uvažování funguje v ekonomickém světě, kde si firmy hlídají své teritorium a připravují strategie, jak své konkurenty vyřadit ze hry. V oblasti, ve které se pohybujeme my, jsou trošku jiná pravidla. Záleží však na nás, jak je nastavíme,“ píše Eva Fruhwirtová v úvodníku Archy č. 2/2010. Jejím tématem je spolupráce dětských neziskovek na místní úrovni.

PR neboli public relations ve sdruženích dětí a mládeže je hlavním tématem Archy číslo 1/2010. V textech s tímto námětem se mohou čtenáři dozvědět nejen to, proč jsou vztahy s veřejností důležité i pro neziskové organizace pracující s dětmi, ale také to, jaké zkušenosti mají s danou oblastí v některých členských spolcích České rady dětí a mládeže (ČRDM). V „jedničce“ Archy se mj. také představí studentská organizace AIESEC Česká republika, Archa připomene dvacet let trvání samostatného demokratického sdružení Pionýr a nabídne čtenářům zasvěcenou úvahu zkušeného ministerského úředníka Jaroslava Tučka na téma dotací MŠMT pro neziskové organizace.

Dlouhá cesta k monoxylu aneb Jak se staví loď; Tradičně netradiční čas dětí z DD v Krompachu; ProRock už podesáté; Projekt práce s mládeží na památných místech v ČR. Tak zní názvy jen některých článků, které si můžete přečíst v poslední Arše loňského ročníku. Jen na hlavní téma čísla – Netradiční aktivity pro děti – se tu sešlo hned několik zajímavých příspěvků.

Dnešní děti si už vlastně ani neumějí hrát – a pokud, tak spíše jen povrchně. Když se člověk podívá z okna, nevidí tam děti, jak si hrají; místo toho, aby po škole vyrazily někam ven a tam si s kamarády hrály, sedí u počítače… Mimo jiné i tato slova zazněla v neformální debatě, k níž se sešli dva zkušení praktici zběhlí ve vedení dětského kolektivu – ekopedagog Martin Kříž (ZS Morava) a Jan Burda, předseda o. s. KADET. Záznam jejich rozmluvy na téma Nebýt jen „kroužkem, kde si děti hrají“ přináší kromě dalších článků z prostředí dětských a mládežnických sdružení šesté číslo letošního ročníku zpravodaje Archa.

„Neříkejme tomu kraje, to zní až moc úřednicky. Vzniknou mikrosvěty, ve kterých nebude vzácnost mít opravdového kamaráda. V nejlepším případě ukážeme dětem, že musí být samy sebou, aby mohly žít s druhými na stejném území,“ přibližuje Marie Molková – Hromča v úvodníku nazvaném „Vnímání“ téma sedmého čísla Archy: jsou jím krajské rady dětí a mládeže. Kolik jich je a kde všude fungují? V Arše najdete jejich přehled spolu s potřebnými odkazy na internetové stránky a většinou i se základními kontaktními údaji. U těch krajských rad, které jsou členkami národní „střešní“ organizace – České rady dětí a mládeže (ČRDM) – je připojeno o každé z nich i pár odstavců navíc.